Po loňském sólovém Islandu jsem letos měl chuť na nějaké těžší pádlování, ale tentokrát v malé skupině. S Tomášem Mráčkem jsme se už dlouho bavili na téma objezd Irska, ale vzhledem k tomu, že na Irsko měl zálusk i Mejdží a Tom nakonec uhrál jen měsíční dovolenou, obrátili jsme naši pozornost ke Skotsku. Tým doplnil ještě Cyril Sochor z klubu Larse Heletága se kterým jsme si trochu zapádlovali na brzce jarním Lipně a Tomova partnerka Kitty Kosová, která nám po část cesty vytvářela úžasný pozemní servis a občasný doprovod. Plán byl objet Skotskou vysočinu, vyrazit z Obanu, objet sever a z Inverness, přes Loch Ness a Kaledonský kanál se do Obanu vrátit. Jak to celé probíhalo a nakonec dopadlo, si můžete přečíst v mých deníkových zápiscích.
2.7. – 4.7.
Odjezd z Ústí kolem půlnoci. Střídáme se za volantem přes Německo. Dopoledne přes Francii do Calais. Trajekt přes kanál trvá zhruba dvě a půl hoďky, s nakládáním trochu více. Oproti zprávám z médií nikde žádní emigranti, jen ploty a ostnatý drát. V UK řídí Tomáš a Kitty což je dobře, já a Cyril bychom se na levo zpočátku asi nechytali. Kolem Londýna trochu ucpáno. Spíme nedaleko Liverpoolu v Kempu. Zbytek dojíždíme čtvrtého. V Obanu jsme kolem poledne a hned zahajujeme průzkum sea kayak shopů, knihkupectví a stánků s rybíma specialitama. Přes noc spíme v kempu za Obanem, což je taky místo kde si hodláme schovat auto.
5.7. NE
Ráno na pohodu snídáme, balíme kajaky a vyrážíme až k poledni. Dříve to stejně teče proti nám. Vítr i proud máme celou dnešní etapu v zádech, ale stejně je těch prvních 45km porod, než si tělo zvykne, že kajak není fotel. Potkáváme tuleně, delfíny a vydru – celkem slušné uvítání na to že jsme prakticky ještě v civilizaci a v Sound of Mull je poměrně značný provoz. Táboříme na ostrůvku u Tobermory a k večeři likvidujeme těžké brambory a guláš.
6.7. PO
Budíme se před osmou, Tom už chrastí kastrólama. Snídaně a pak start, je to z kamenů a lodě jsou pořád ještě těžký. Kolem poledního návštěva Tobermory, hlavně palírny místního chlastu, kluci nakupují nějaký flašky… hmm, zbytečná zátěž kajaku. Chvíli se vyhříváme na sluníčku a dál vyrážíme po poledni, dříve to nemělo smysl, teklo by to proti nám. Obeplouváme poloostrov Ardnamurchan. Postupně se zhoršuje počasí a na mys doputují vlny z Atlantiku, tak to chceme mít rychle za sebou. Přesto neodoláme několika mořským jeskyním. Končíme dosti pozdě na oblázkové pláži. Vaříme za deště a jíme ve stanu. Po večeři následuje krátká válečná porada u čaje o zítřejších plánech a před půlnocí jdeme do pelechů.
7.7. ÚT
Ráno balíme za sucha a na vodu jdeme v 1030, což je celkem úspěch. Prvních 10 – 15 kilásků je dost monotónních, pak objevujeme tulení kolonii a tuleňů se nezbavíme až do večera. Pozdě odpoledne projíždíme archipelem ostrovů, potkáváme dvě skupiny kajakářů a svačíme na první bílé písečné pláži. Večer je domluven sraz s Kitty. Po cestě se ještě zastavujeme v přístavu a nabíráme z nějaké anonymní hadice na mole vodu – snad pitnou. Přejíždíme na ostrov, trochu se s Kitty hledáme, ale nakonec to klapne. Akorát je LW a tak neseme kajak dobře tři sta metrů přes písek. Den zakončíme opulentní večeří o třech chodech. Losos, sýr, qinoa s treskou a višňový koláč s čajem. Pozemní support má své výhody, ale můj styl to není… Opět se spouští déšť a tak lezem do spacáků kolem jedenácté.
8.7. ST
Start s odlivem v 1030, abychom nemuseli stěhovat lodě daleko do vody. Vlastně jsme se rozmýšleli, jestli dneska vůbec pádlovat. Potvrdila se předpověď, fučí F5- F6 přímo od severu, čili nám přímo do čenichu. Ale podle hesla “každej metr dobrej” jdeme do toho. Jeden dlouhý silový záběr pádlem někdy vydá sotva za půl metru pohybu vpřed, od tříště jsme pořádně osolení, ale i tak jsme schopní dát do sedmé večerní zhruba 19kiláků. Končíme na ostrůvcích v zátoce Sandaig. Po cestě několikrát pumpujeme Tomův kajak, teče do něj čím dál víc a nevíme kudy. Táboříme u starého croftu – místní kamenné chalupy – na palouku u potoka, ale nic moc z toho nemáme, hned jak si lehnul vítr, tak zažíváme zatím nejhorší napadení midges. Tak že se před nimi schováváme ve stanech. Dneska jsem vařil já. A bylo to prosté kajakářské jídlo s převahou rejže, ale byl toho plnej kýbl a to je v zásadě to nejdůležitější. Zatím co kuchtím, kluci zvládají fotovycházku. Po dnešní etapě upadám celkem rychle do komatu hned, jak odložím lžíci.
9.7. ČT
Ráno vyrážíme dříve, už v 0915 jsme na vodě. Opouštíme Sandaigskou zátkou a hned potkáváme delfíny. Za dvě hodinky jsme u nejužšího místa mezi ostrovem Skye a pevninou. Celkem to tu valí přes skalnatý práh, tak si chvíli hrajeme ve vracácích a na vlně, ale s plnými kajaky to není ono. Pokračujeme až do města u mostu mezi Skye a pevninou, Kyle of Lochals. Mě tu zajímá záchod a Toma s Cyrilem nákup a krabí sendvič. Tom schytává vynucený rozhovor s nějakým místňákem který se potřeboval někomu rozdat, já naštěstí ničemu nerozumím. Další pádlovačka je po hladině jako sklo. Dnešní etapu končíme na strašně dlouhé písečné pláži, přes kterou se na několikrát stěhujeme s věcma a kajakama. Stany stavíme na golfovém trávníčku pěkně na rovném. Vaří Cyril a je z toho tuňák se zeleninou a těstoviny. Večer nás z bezprostřední blízkosti pozoruje jelen. Na focení je už trochu tma, ale zkoušíme to. Pozdě v noci dojíždí i Kitty, ale to už nám koukají nosy ze spacáků.
10.7. PÁ
Vstáváme na desátou na vodě. Je LW a proto nosíme věci i lodě půl kiláku po pláži k vodě. Při oblékání do sucháčů se Tomášovi podařilo protrhnout latexovou ponožku a to je trochu prekérka. Sucháč teď nesuší, ale mokří a to je celkem problém při případném zaplavání. Chvíli dumáme jak z toho ven, ale na nic nepřijdeme, tak se všichni doobléknem a vyrazíme. Pádlujeme following sea F4 – F5. V dešti a narůstající mlze. Cestou potkáváme mladý pár v kajacích. Tu samou cestu jedou už 14 dní. K večeru dorážíme do Gair Lochu, ale na poprvé netrefujem tu správnou pláž a tak musíme ještě pět kilásku popádlovat. Pak už nás čeká Kitty a sprcha v kempu – jak mastňácké, jak ohřívací.
Po večeři se radíme co s tím rozervaným sucháčem. Tom a Kitty zítra sjedou do Obanu (250km) pro nový sucháč a nebo zjistit, co by se dalo podniknout s opravou. Zítra to vypadá na rest day, což se po šesti dnech na vodě docela hodí. Před sebou máme mys Rubha Reidh, což je výběžek skalnaté pevniny s horší pověstí, tak si i počkáme na počasí. Tlak jede dolů jak po namydlenejch schodech.
11.7. SO
Celý den na místě v kempu u vesničky Big Sand. Tom s Kitty odfrčeli do Obanu pro sucháč, my s Cyrilem zůstáváme. Dopoledne vydržíme spát do desáté hodiny, pak se nasnídám a jdu na výzkumy. Cyril peleší ve stanu a čte si. Dojdu do vsi Gair Loch, je tu pošta, škola, dva tři obchody a lékárna. Posílám pohled Karolíně Sněhové Vločce a za dvě libry si kupuju chleba s salám a dělám si k obědu sendviče. Vracím se po místní silničce ke stanům asi 3 míle. Cyril stále kombinuje spaní a četbu. Odpoledne si to vyměníme, ale já jsem to asi víc vyhrál. Intenzivně leje. K večeru dostáváme SMS, že “dvojka sucháč” dorazí až kolem 1100. Večeři řešíme místní akvizicí, rybou a smaženejma bramborama. Pak platíme ještě jednu noc. Navařili jsme čaj i na zítra a čekáme…
Tom s Kitty dorazili opravdu až ve 2300. Tom koupil suchý gatě od palmu. V Obanu mu totiž byl jen goretexový sucháč od kokatatu a to by výlet opravdu poněkud prodražilo. Kalhoty dobrý, ale na plavání to s touringovou bundou není nic moc. Ještě doneseme do kempové jídelny kajak a pod střechou ho oblepíme silikonem kolem límce, kde máme podezření, že do něj cedí. Jak se později ukázalo, tak to pomohlo, ale mrvíme se s tím do jedné v noci.
12.7. NE
Budíček je nějak brzo, už na půl osmou, a to je po včerejší noční opravářské šichtě opravdu nemilé. Akorát kluci docela dlouho rokují, zda jet, či ne. Čeká nás Rubha Reidh kolem které to docela teče, je dobré tam být za slacku a s dobrým větrem. Mě je to jedno. Cítím se uvolněně, jsem rozpádlovaný a těším se na velké moře. Nakonec startujeme až v 1115 a Rubhu stíháme jen tak tak, už to na ní začalo valit. Za mysem jsou nádherné věže z pískovce přímo z moře. Úplné totemy.
Všude plno ptáků jejichž jména neznám, tak tím projíždíme, vpádlováváme do štěrbin a jeskyň, nakonec zvládáme ještě další mys kde už to houpá ještě více a rucháme to dál. Po cestě nás dost těsně míjí Caledonian Ferry – asi pro pobavení pasažérů, a nebo se kapitán chtěl podívat co se to tu máchá za cvoky v takové slotě. Dnešní etapu zapíchneme na ostrově Priest, v souostroví Summer Islands. Přistáváme na balvanité pláži, ale nejdřív z ní musíme vyhnat stádo tuleních huňáčů. Po průzkumu jsme našli chatičku ochránců ptáků a tak ji využijeme jako nocležiště, kuchyň a sušárnu. Dnes vařím já, a je z toho bulgur se špekem a kluci to celkem bez odporu jedí, tak to zas nemůže bej takovej hnus.
13.7. PO
V boudičce na Preistu bylo fajn, trochu jsme přes noc posušili provlhlé hábky, ale musíme dále. Vyplouvali jsme později, až v 1130, protože kolem dalšího mysu nám to teklo až po čtvrté. Prozatím jsme proskákali souostroví Summer Islands a prošmejdili řadu jeskyní a skalních oblouků. Dokonce jsme potkali další dva kajakáře, ti na nás ale nečekali a ujeli před náma. Krátce jsme poobědvali na kamenité pláži a pak už nás čekal jenom přejezd velké zátoky, který jsme přeskočili na dva crossingy přes ostrůvek uprostřed. Momentálně táboříme u neobydlené chajdičky, čekala nás tu Kitty s rozjetým grilem a nějakýma pochutinama a popitinama. Večírek k Tomovým narozenimám byl však krátký, ono taky když člověk každý den naruchá přes čtyřicet kiláků, tak se mu moc nechce pařit. Do stanů nás zažene mrholení.
14.7. ÚT
Odjezd z balvanů byl komplikovaný, naštěstí to klouzalo po řasách. Při té příležitosti zjišťuju, že na pravoboku mám celkem oholenej gelcoat – čeká mě reparatür, ale to počká až domů – asi mě to někde v jeskyni hodilo na šutr. Dneska jsme významně řízli jeden mys, směr ostrov Handa s pěknými plážemi a skalním totemem. Přejezd byl 16km a byl to trochu závod o močák. Pak jsme tak různě kličkovali mezi ostrovy a útesy a večer jsme se dopracovali na dlouhatánskou pláž, kde budeme spát. Přistání bylo v mírném surfu, proti loňskému Islandu je to něžné polaskání a brnkačka. Akorát pro Cyrila to byla premiéra s očima jak tenisáky. Jenom lodě jsou plné písku. Táboříme na duně pod útesy. Vaří Cyril a večeříme skoro až o půlnoci. Dnes se těch 46 kilásků nějak protáhlo. Ještě o něco později doráží pěšmo Kitty, která si v okolí udělala tůru.
15.7. ST
Start z pláže do malého surfu proběhnul naprosto v pohodě. Pádlujeme ke Cape Wrath – což je severozápadní roh Anglie – asi dvě hodiny. Objíždíme jeho útesy a proplouváme řadou tunelů a jeskyní. Jedna z nich je pořádná myšárna, vjíždí se do ní v předklonu, s tělem na palubě kajaku, chodba je úzká a v jeden okamžik se ostře láme. Sotva jsem se tam s Poslední Královnou vešel, přece jenom mám nejdelší loď. V jenom okamžiku mizí voda a já zůstávám viset za příď a záď ve vzduchu. Nějakou dobu tam balancuju, než mě další vlna sundává. Přistáváme u kamenného mola – jetty, bohužel zrovna za nízké vody a jdem okouknout maják. Je to tůrka na dva kilometry, ale nohy odvykly pěšímu pohybu. Na majáku není příliš co k vidění, samotné světlo je automatizované a nesmí se tam a tak strážci majáku provozují alespoň bufík, zde honosně zvaný Café. Nicméně čaj a sendvič z tuňáka je príma. Odplouváme dále, pádlujeme kolem nejvyšších útesů v Británii. Jsou fakt velký, možná tři sta metrů, možná víc a všude posedávaj, poletují a hnízdí miliony ptáků. Na závěr dnešní etapy absolvujeme ještě návštěvu jeskyně ve vápenci – dá se k ní dopádlovat, ale samotná prohlídka je pěšmo. No, je to trochu turistická záležitost. Spíme na ostrově s písečnou pláží bez surfu. Večeři kuchtí Tomáš a opět jíme až k půlnoci. Pak ještě dumáme nad mapami. Předpověď je slušná na zítra, ale pak se to asi zmrví.
16.7. ČT
Odplouváme z ostrova a už začátek dává tušit, že s počasím se něco děje. Mraky se začínají vertikalizovat a vítr se stočil o devadesát stupňů – přímo proti nám, prostě přechod fronty jak vyšitej. Přejíždíme k vápencovým skaliskům se spoustou jeskyní a oblouků. V jedné si užíváme třicet vteřin strachu. Tomáš se nechal při focení stáhnout hluboko do jeskyně a vlny ho hodily na kameny. Celkem dlouho tam bojuje o převrácení a mezi tím ho vlny otloukají o šutry. Nakonec to vypádluje. V duchu už si projíždím seznam věcí, který mám v repair kitu, čím bychom tuhle prekérku mohli řešit. Později se však ukáže, že jeho Explorer má na dně pár škrábanců v gelcoatu a odštípnul se kousek plastu ze skříně skegu – tolik příspěvek k diskuzi o pevnosti laminátových kajaků. Obepádlováváme další mys, bojujeme jak s proudem, tak i s větrem, který sílí čím dál víc. Tři kilometry pádlujeme hodinu. Původně jsme chtěli zajet do městečka Bettyhill, protože nám už dochází jídlo, nakonec to zapíchneme u zřícenin několika croftů. Přistání je mizerné, za LW se musíme trefit do úzké škvíry mezi útesy a přistát na kamenité plošince. Ale už jsme na břehu, stavíme stany a já vařím k večeři takovou kuskusoidní směs. Zítra to vypadá na rest day. V noci má vítr sílit a zítra přecházet tlaková níže.
17.7. PÁ
V noci fučelo F8, drželi jsme s Cyrilem stan. Fučelo i ráno a větší část dne. Konám pár zdravotních vycházek do zříceniny kroftu, vařím polentu s cibulí a opravuju kajak. Posledních pár dní mi záhadně zatéká do zadní hatche – netušil jsem kudy, až jsem objevil mírně povytaženou hadičku, kterou vede drát skegu – tady s tím nic moc nenadělám, tak jsem to celé obalil elektrikářskou páskou a budu doufat, že se to trochu utěsnilo. Tomáš vyrazil na několikahodinový fotovýlet a Cyril čte. Knihu mi v mezidobí půjčil a tak už jsem mu ji přelouskal. Potom vaří večeři, svoje standartní špagejtle se sýrem a lančmítem. V podvečer si vítr postupně lehal a tak jsme přenosili kajaky na výhodnější startovní pozice a zítra snad vyrazíme, vydrží-li funět ze správného směru přiměřenou silou.
18.7. SO
Vyjíždíme neobvykle na domluvený čas, v 1000 jsme ve vodě. Vítr fouká správným směrem a za hodinku jsme v Bettyhillu. Pár domků, ale mají tu obchod. Kupuju vločky, které už mi dochází, a nabíráme vodu. Potom pádlujeme dále směrem ke Strathy Point, což je mys vybíhající k severu. Pokřtili jsme ho na “Mys, ke kterému snad nikdy nedojedeme”. Větru a vln už je celkem dost, moře začíná být velké. Poslední Královna mi začíná samovolně surfovat, i když tohle naloženej nordkapp normálně nedělá. Taky jsme se trochu namotali do peřejí, to jak to tu teče kolem mysu přes nějakou lavici. Parťáci za vlnami přestávají být vidět a tak se snažím trochu srazit skupinu. Nejvíc se to nezamlouvá Tomovi, nemá sucháč a rozplavba by pro něj byla nemilá zkušenost. Točíme to do zátoky s malou rybářskou vesnicí a kempujeme na terase pod útesy. Domky rybářů jsou nahoře a úlovky a sítě tam musí od lodí dopravovat lanovkou. Procházíme vesničkou a zdá se, že tady je život opravdu tvrdý. Večeříme Tomovu kombinaci pohanky a guláše a ještě se dojídáme polévkou. Spát jdem brzo, abychom zítra dojeli na “Mys ke kterému…..”.
19.7. NE
Časný start, abychom stihli proud kolem Strathy Point. Doufali jsme, že se vítr položí, ale nestalo se. Jen se stočil k severu, později k severovýchodu. Kolem Strathy Point to docela valí a Tom to nevydržel a celkem striktně prohlásil, že končí. Dopádlovali jsme do Portskerry, což je další malá vesnička s rybářským přístavem a jedno z mála míst, kde se za těhle podmínek dalo přistát. Trochu nejistě jsme přešlapovali na břehu a dumali co s tím. Tom nás s Cyrilem posílá dál, s tím, že si sjede pro auto. Zatím stavíme stany na pastvě jedné místní paní, co bude zítra, nad tím budeme ještě muset rokovat. Do Thursa je to 27 km. Nad nastalou situací dumáme u večeře a pak i u večerního čaje. Většina variant je na nic. Týden tu sedět a čekat na počasí, přejet John o`Groats ve vypůjčeném autě s loděma na střeše a pokusit se dojet zbytek s výhledem na blbé počasí tam. Anebo varianta, kterou jsme na konec vybrali. Tomáš vyrazí zítra brzo ráno pro auto a vrátíme se do Obanu a zvolíme nějaký náhradní cíl. Třeba Gray Dog, Corrywreckan, nebo něco.
20.7. PO
Tomáš brzo ráno odšustil autobusem do Obanu pro auto, jak jsme se včera usnesli. Já a Cyril spíme až do desáté. Po probuzení nás čeká milé překvapení, paní Rosemary, na jejímž croftu bivakujeme, nám tu nechala k snídani velkou termosku s horkou vodou, čaj a kávu, cukr a mléko. Konám zdravotní procházku, která se trochu protáhla. Cyril spí, anebo čte. Odpoledne se vydáme na průzkum místní vesnice a okolí. Je tu velká surfařská pláž – škoda že voda má jen 7st. – i když později u jednoho z domů uvidíme sušící se poctivě tlusté neopreny. Docházíme až k místnímu zemanství, které teď slouží jako lepší hotel, jdeme pastvinami podél řeky až k dalšímu mostu. Cestou zpět po silnici do vsi u nás zastavuje naše dobrodějka a nabízí nám svezení do Thursa na nákupy. S díky odmítáme a nakupujeme v místním obchůdku na dnešní večeři. Vidím to na brzkou véču a rychle do pelouchů. Tom dorazí buď pozdě v noci, nebo ráno.
21.7. ÚT
Tomáš dojíždí s autem kolem jedenácté. Vše balíme a nakládáme. Při té příležitosti zjišťuju, že jsem si nevybral dobře stan. Při skládání se ukazuje, že jsou zlomené dvě delší tyče a spousta spojů naprasklých. Když se mi to před dvěma dny stalo poprvé, mávnul jsem rukou – to se stává a opravil to opravovací trubičkou ke stanu přiloženou. Ale tohle je fakt už dost a navíc už nemám žádné další opravovací trubky. Před odjezdem ještě jdeme poděkovat Rosemary, která ani dnes nezapoměla a opět jsme dostali čaj a ještě sušenky. Pak už jedem zpět do Obanu. Tom volí zkratku přes kopce, brutálním singletrackem. Všude to tu vypadá jako na Luční boudě. Tím objedeme Thurso, dostáváme se do Inverness. Tady nakoupíme mapy pro ostrov Mull, což má být náš náhradní cíl a hlavně v místním hobby marketu kupuju metr hliníkové trubky, kterou využiju k opravě stanu. Jak se později ukáže, musel jsem ji rozřezat a využít skoro celou. (Takže, kdybyste někdo chtěl, mám asi osm opravovacích trubiček s vnitřním průměrem 12mm). Pozdě večer dojíždíme do Obanu. Ještě kupujeme jídlo na další dny a něco na grill a jedem do kempu. Tady se nahrubo zabalíme. Já konečně uvádím do provozu stan těma rourkama a asi kilometrem tesapásky. Pak už jen hodíme na žhavý uhlí kus flákoty a po výrazně pozdní večeři jdem chrnět.
Takhle tedy skončil náš pokus obepádlovat Skotskou vysočinu. Nicméně to ale nebyl úplný finiš našeho výletu a jestli chcete vědět, jaký jsme vybrali náhradní cíl a jak jsme si to užili, musíte si počkat na pokračování…
Diskuse uzavřena.