Když se Stefansson ze severu vrátil, bylo mu jasné, že to nebyla poslední výprava. Podařilo se mu přesvědčit lidi z American Museum of Natural History, aby podpořili jeho etnografiický průzkum Centrální arktické oblasti a pobřeží. V roce 1908 odjel na druhou polární výpravu. Té se zúčastnil i jeho spolužák z univerzity Iowa Rudolph Anderson. Na této výpravě také učinil zásadní rozhodnutí, které ovlivnilo jeho život. Najal si jako průvodce Inuitu jménem Natkusiak, který dříve pracoval na velrybářské lodi. Natkusiak ho provázel na mnoha expedicích.
V roce 1910 objevil skupinu blonďatých Inuitů na ostrově Victoria (8. největší ostrov na světě), byl přesvědčen, že jsou to potomci Vikingů, kteří přjeli do Kanady. Stefansson byl prvním bělochem, kterého viděli.
V letech 1913-1916 se Stefansson zúčastnil další polární výpravy, tentokrát organizované kanadskou vládou. Cílem bylo prozkoumat oblast západně od souostroví Parry (západně od Gronska). Na cestu vyrazily 3 lodě, Karluk, Mary Sachs a Alaska. Stefansson opustil hlavní loď flotily Karluk, když uvízla v ledu na přelomu srpna a září 1913. Vysvětloval, že s dalšími 5 muži šel lovit, aby mohl poskytnout posádce čerstvé maso. Byl ale podezříván, že loď prostě opustil, neboť věděl, že uvízlá loď v ledu bude tažena mořským proudem a bude ji tudíž velmi obtížné najít. Loď s 25 muži na palubě skutečně putovala západním směrem až do Čukotského moře nad Sibiř, nakonec ji led rozdrtil. Potopila se v lednu 1914. Čtyřem mužům se podařilo dojít na ostrov Herald, tam bohužel zemřeli, než byli zachráněni. Další 4 muži včetně Alistaira Mackaye, který se dříve zúčastnil polární výpravy Sira Ernesta Shackletona, se pokusili dojít na ostrov Wrangel, bohužel cestou zahynuli. Zbývající část členů expedice na ostrov Wrangel dorazila, tam ale 3 zemřeli.
Stefansson pokračoval svoji cestu Severním ledovým oceánem na spřežení. 96 dní cestovali, až na podzim dorazili k lodi Mary Sachs. Stefansson zústal na severu až do roku 1918. V roce 1921 naplánoval a inicioval expedici 4 mladých mužů na kolonizaci ostrova Wrangel, kde žilo od roku 1914 11 přeživších mužů z 22 z lodi Karlu. Původně dokonce chtěl, aby si ostrov Wrangel nárokovala Kanada, ale kanadská vláda odmítla jeho výpravu podpořit. Oslovil tedy britskou vládu. Když na ostrově Wrangel vztyčili britskou vlajku, způsobili tak mezinárodní incident. 4 muži, kteří vyrazili na expedici byli velice špatně vybaveni a neměli žádné zkušenosti v tak extrémních podmínkách. Všichni zahynuli na ostrově nebo při pokusu o sehnání pomoci při přechodu přes zamrzlé moře. Jediným, kdo expedici přežil byla kočka a inuitská žena Ada Blackjack, kterou si muži najali jako švadlenu na Aljašce a vzali ji sebou. Ada Blackjack byla po dvou letech z ostrova Wrangel zachráněna r. 1923. Stefansson sklidil hněv veřejnosti za to, že poslal nezkušené muže na smrt. Navíc mu bylo vyčítáno i neštěstí lodi Karluk.
Stefanssonovy objevy zahrnují prozkoumání oblasti a hranice kontinentálního šelfu. Od dubna 1914 do června 1915 žil na zamrzlém ledu, živil se ulovenými ledními medvědy a tuleni. Jeho život měl i velký význam pro dietology. Stejně jako Inuité, jejichž stravu tvoří z cca 90% maso a často 6 – 9 měsíců v roce nejedí nic jiného, Stefansson potvrdil, že lze žít bez sacharidů. Dokonce bez jakékoliv zdravotní újmy. Podrobil se dokonce se skupinou polárníků ročnímu průzkumu, kdy se pod sledováním lékařů stravoval jako Inuité. Po roce se všichni těšili výbornému zdraví, aniž by jim byly podávány jakékoliv vitamínové doplňky.
Když Stefansson přestal cestovat pracoval ve výzkumné armádní laboratoři CRREL (Cold Region Research and Engineering laboratory). Byl členem klubu průzkumníků (Explorers Club) a několik let také jeho prezidentem.
V dubnu roku 1941 se oženil s Evelyn Schartz Bairdovou. Zemřel v srpnu roku 1962.
Kromě výše zmíněných knih Stefansson ještě napsal:
Unsolved mysteries of the Arctic
Writing on the Ice: The Ethnographic Notebooks of Vilhjalmur Stefansson
The friendly Arctic
Great adventures and Explorations
Arctic manual
The adventure of Wrangel Island
Více informací naleznete:
1. wikipedia
2. životopis v harvardské knihovně
Diskuse uzavřena.