Paul Caffyn

Ráda bych Vám představila další seakajakářskou legendu, australana Paula Caffyna, který za 30 let svého seakajakářského života upádloval více jak 35000 mil. 

Těžko uvěřit, co všechno stihl horolezec a uznávaný speleolog Paul Caffyn obepádlovat. S Nigelem Dennisem obepluli jako první v roce 1980 Velkou Británii (2200 mil za 85 dní). V roce 1981 jako první a sám objel za 360 dní Austrálii, v roce 1985 za 112 dní 4 hlavní ostrovy Japonska (opět sám, tentokrát 4400 mil), od roku 1991 po tři léta objížděl pobřeží Aljašky (od Prince Ruperta v Britské Kolumbii až po Inuvik v Severozápadním Teritoriu), poté obeplul Novou Kaledonii (550 mil). Spolu s novozélandským seakajakářem Conradem Edwardsem podnikl roku 1998 expedici na jihovýchod Grónska, upádlovali 690 mil z Kagerslussuaqu do Upernaviku. Následující rok (opět s Conradem Edwardsem) ujeli 700 mil tentokrát podél západního pobřeží Grónska. V roce 2001 se vydal na  610 mil dlouhou plavbu z Kuala Lumpur k a podél ostrova Phuket. V roce 2007 se vrátil s Conradem Edwardsem do Grónska, tentokrát na východní pobřeží.

Paul Caffyn má rozlítané vlasy, střapaté vousy a je 5 stop 10 inchu vysoký (na cm si přepočtěte sami), má podsaditou postavu. Bydlí na západním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu v dřevěném domě na pobřeží. V době, kdy o něm psala článek Theresa Sjoquist pro časopis Seakayaker, sledoval pobřeží a hledal vhodné místo na přistání pro Freyu Hoffmeister, která tenkrát podnikala svoji solo expedici – obeplutí Jižního ostrova Nového Zélandu a právě u něho byla na návštěvě švédská seakajakářka Babs Lindman a James Venimore, aby získali užitečné informace pro svou další cestu.

Paul Caffyn se narodil 21. prosince 1946 v Sydney. Když mu byli 3 roky, přestěhovala se jeho rodina do Brisbane. Tam také vystudoval Queenslandskou universitu, získal tam titul B.Sc v geologii a botanice (bakalářský titul) a M.Sc. v geologii (magisterský titul). Studium si výrazně prodloužil díky svým mimoškolním aktivitám, jako byla jízda na kajaku, skálolezení nebo jeskyňářství.  V té době byl členem jeskynářského klubu, který pravidelně pořádal večírky pro své členy. každý přinesl něco k jídlu a pití a hostitel vybíral hudbu. Tak se Paul seznámil s klasickou hudbou a operou a poprvé slyšel např. Mahlerovy Carmina Burana. 

V roce 1966 vyrazil na kurz alpských vůdců na Nový Zéland. I když se vrátil do Austrálie, Nový Zéland si ho naprosto získal. Později se přestěhoval na západní pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu, kde od roku 1970 pracoval jako geolog. V roce 1971 vedl 30člennou mezinárodní speleologickou expedici, která měl za úkol zmapovat mramorový masiv novozélandské  hory Mt. Arthur. V roce 1973 se připojil k podobné expedici, tentokrát na Nové Guinei hledající nejhlubší proláklinu. V tomto roce byl Paul také zvolen prezidentem Západoaustralské speleologické společnosti. V roce 1995 studoval na pedagogické fakultě, aby získal diplom, který by mu umožnil učit. Od roku 1976 vyučoval hudbu a outdoorové aktivity na Greymouthské střední škole. Paul byl jedním ze 7 členů kapely Black Velvet Band v Greymouthu. Hrál dobře na housle a mandolínu. 

Seakajakingu se Paul začal věnovat po roce 1977.  Během jedné plavby na kajaku na divoké vodě zmínil jeho spolupádlista, že ve městě má kdosi mořský kajak, model Nordkapp. Po delší diskusi se Paul se svým přítelem Maxem rozhodli, že podnikou plavbu okolo Fiorlandu. Na plavbu se vydali hned následující rok a těžili hlavně ze svých zkušeností z horolezectví, pádlování na divoké vodě a jeskyňaření. Plavba jim trvala 3 dlouhé týdny, během kterých si užili přistávání na velkých „surfových“ vlnách, krysení na otevřeném moři a jiných příjemných seakajakářských aktivit. Protože neměl Paul v létě práci, rozhodl se, že bude pádlovat dál a stal se tak prvním seakajakářem, který solo obeplul Jižní ostrov Nového Zélandu. Tento výlet byl začátkem jeho největší vášně, seakajakingu, velkého dobrodružství, které kromě dobrého plánování, obratnosti a vůle vyžaduje dobrou znalost počasí a moře samotného.

Mezi návštěvami známých i neznámých seakajakářů a seakajakářek se Paul věnuje práci pro časopis KASK (Kiwi Association of Sea Kayakers), 24 stránkový dvouměsíčník pro seakajakáře, udržuje databázi seakajakových neštěstí, edituje a přispívá do 200 stránkové publikace Kayak Handbook, píše vlastní knihy a články (vydává Kayak Dundee Press). 

V červnu roku 2008 podnikl Paul a Edwards další plavbu v Grónsku. Pádlovali podél jihovýchodního pobřeží. Jeli ve speciálních kevlarových kajakách, které byly schopné vydržet plavbu v ledové tříšti. Téměř tisíc mil dlouhá plavba vedla téměř opuštěnou oblastí.

Paul Caffyn je považován za seakajakářského guru, je možná víc známý ve světě než na milovaném Zélandu. Napsal již 5 knih. První Obscured by Waves – South Island Canoe Odyssey vyšla v roce 1978 (lze koupit na Amazonu), Dark Side of the Wave (1986), Cresting the Restless Wave (1987) o 86 denní plavbě okolo Severního ostrova Nového Zélandu, The Dreamtime Voyage (1994) popisující jeho 9420 mil dlouhou plavbu okolo Austrálie. Pátá kniha se věnuje jeho dobrodružstvím na plavbach podél Aljašky.

Ve svých 63 letech je neuvěřitelně činný. V kondici se udržuje pravidelným pádlováním, téměř denně jezdí na kole.

Paulovým prvním kajakem byl Nordkapp postavený v roce 1977 pro první cestu kolem Fiordlandu  stavitelem Grahamem Sissonem. Loď pojmenoval Isadora (po slavné tanečnici Isadore Duncan) a v současné době se nachází v Národním námořním muzeu v Aucklandu. Další Paulův kajak Lalagui (maorské označení pro vodní nymfu) je od roku 2007 vystaven v Queenscliffském námořním muzeu.

Paul Caffyn říká: “ I když často popisuji moře jako rozlobené nebo přátelské, pravda je taková, že je vlastně bez emocí a nemá žádný cit. Pokud selžeme, odhodí naše těla na zbytky našich lodí ven na břeh, jako by se nás vlastně chtělo zbavit.“

Paulovo pojednání na téma kormidlo/skeg.