Symfonicko-punková kapela GéKá se na Ká Lužnici opět předvedla v plné síle a lesku
Recenze převzatá z rubriky Kultura-hudba listu Disharmonie
Redakce kulturní rubriky se ve dnech 22. – 24. 7. 2011 zúčastnila vyhlášeného letního festivalu na soutoku Vltavy a Lužnice. Tento festival dokáže uspokojit všechny hudební fajnšmekry, ovšem s jedinou podmínkou. Nesmí jim vadit, že veškeré hudební produkce probíhají pod jednotnou taktovkou hudebního tělesa GéKá.
Toto uskupení se pohybuje v kalných vodách českého šoubyznysu již třetím rokem – všichni znalci mají jistě v paměti legendární vystoupení v Maďarsku (Balatonsymfonie dosáhla věhlasu budapešťského koncertu skupiny Queen), či letošní Vivaldiho presto, nazývané „Letní bouře“ předvedené stylově v Itálii u ostrova Elba, patří mezi klenoty svého oboru.
A sluší se říci, že výkon předvedený na soutoku českých veletoků, patřil k tomu nejlepšímu, co toto uskupení za poslední rok sehrálo. Celý festival byl rozdělen do šesti částí:
- Smetanova „Má vlast“ – resp. část druhé symfonické básně Vltava
- jazzově pojaté dopoledne – volná improvizace s přiléhavým názvem „Popojíždění“
- lehce historizující folkový muzikál „Svatba Inuitova“
- večerní punkové „Vytrácení“
- dopolední náležitě ostrý heavy metalový „Mötörböat“
- závěrečná baletní impresionistická choreografie na téma Erbenovy „Kytice“
Přejděme teď tedy k jednotlivým částem. Festival začal podobně jako Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. Z ní si členové symfonické sekce orchestru GéKá vybrali Vltavu. Tato část obvykle trvá necelých 12 minut a zde právě vidíme pravou sílu hudebního sebevyjadřování těchto muzikantů. Ačkoli stihli zahrát jen část 202-230km (což je ono známé „mohutnění vznešeného toku za Budějovicemi ukončené slavnostní fanfárou do Vltavy vtékající Lužnice“), přesto jej dokázali hrát 6,5 hodiny, čímž evidentně přiblížili B. Smetanu známému extremistovi R. Wagnerovi, který s operou za pod 5 hodin prostě nejde.
V celém tomto prologu byl zahrán jediný falešný tón. Bylo jím slavné „Honzovo odhození portského“, které na svou pikolku zahrál Pinďa. Naštěstí se tento hráč později opět vytáhl mezi elitu. Na Vltavotýnském jezu totiž spolu s Brčkem zahráli čtveřici úderů na tympán s takovou silou, že probudili v tu dobu již lehce podřimující violoncelistky Evičku s Markétkou. Všemu zdatně sekundovali Markýz a Zdenda se svými kontrabasy, takže výsledný dojem byl úchvatný.
Na druhý den se hudební produkce začala plynule přesouvat do oblasti lehčích žánrů. Nejprve bylo uvedeno jazzové „Popojíždění“, při kterém na vodě jamovali nejen členové GéKá, ale také přicházející hosté a návštěvníci festivalu. A společné muzicírování vedlo jako každoročně ke spokojenosti všech zúčastněných. Zde je třeba poděkovat Nejlepší půjčovně, která celou akci pořádá a právě pro tuto jazzovou improvizaci dodala 12 vlastních seakayaků, které byly volně k dispozici.
Dalším posunem směrem od vážné a „seriózní“ hudby, byl historický folkový muzikál „Svatba Inuitova“. Ten sepsala známá skladatelka Žandula. Za zvuků kytar, chřestění rumbakoulí při něm byl předveden dávný rituál předávání svatebního daru, který věnuje eskymácká vesnice šťastným novomanželům, v podání Honzy a Helenky. Jejich lov velryby flétničkou a rytmickým nástrojem připomínajícím harpunu, byl skutečně krásný. Přejeme jim hodně štěstí ve společném životě.
Hodně štěstí Helenko a Honzo!
A to se již zešeřilo a všichni se přesunuli k ohni, kde začal podvečerní punkový nářez. Během něj se muzikanti na scéně různě objevovali a mizeli, takže nezasvěcený divák často vůbec netušil, kdo hraje, kdo jen prochází a kdo je uvaděčka. Vzhledem k tomu, že část hudebníků během představení usnula, lze se domnívat, že ani sami umělci často netušili, podle jakých not se hraje. Přesto výsledný dojem patřil do kategorie „GéKá v plné jízdě.“
Nedělní ráno zašlo skutečně daleko. Nastoupila nejtvrdší sekce, heavy –metalový „Mötörböat“. Tomu pevnou rukou šéfuje Zdenda a celé vystoupení podkresluje pronikavý řev jeho čtyřistakoňového Marinera. Do kapely přizval nejrychlejšího kytaristu-kajakáře Honzu, který to mydlil rychlostí 30 km/h. Kromě něj si zahrál ještě Jakub (j.h.). Jeho eskymácké obraty byly ozdobou již tak dost povedené atrakce.
Honza je prostě nejrychlejší.
Aby se účastníci rozcházeli v klidu a pohodě, přichystaly organizátorky setkání na samý závěr pomalou baletní choreografii „Kytice K. J. Erbena“ na které se velkou měrou podíleli Indián s Danuškou a jejíž závěrečnou část naleznete na přiložené fotografii. Jistě uznáte, že hodnota tohoto díla překonává všechny meze.
Indiánovic Kytice
Na závěr tedy konstatujeme tradiční: „kdo nebyl, ten zaváhal“ a už se těšíme napřesrok, kdy by měl tento tradiční letní hudební festival opět proběhnout.
Odkazy:
Ká servis (nejlepší půjčovna seakayaků na světě)
záznam vystoupení Mötörböat
Diskuse uzavřena.