V červenci roku 2012 jsem měl možnost pádlovat na východním a západním pobřeží USA. Tento článek píšu tedy pro všechny, které by to mohlo zajímat. Pádlování je jednou z věcí, které bychom při návštěvě USA neměli odmítnout. Vzpomínky na pádlování v oceánu patří mezi ty nejkrásnější. Naše návštěva Ameriky nebyla plánována jako pádlovací, ale pádlovací program patřil k cílené povinnosti.
Na východním pobřeží jsme navštívili Delaware Bay a Lewes Beach, odkud jezdí trajekty na Cape May. Prostory pro plavbu jsou zde opravdu nekonečné, ačkoli všude kolem jsou jen ploché pevninské scenérie. Ale voda je voda a to občas musí stačit. Větrné podmínky byly velmi proměnlivé. Zdánlivě klidný oceán se v průběhu 15 minut změnil na velmi neklidný a někteří členové naší malé výpravy byli rádi, když jsme se schovali v klidnějších vodách Roosveltovy zátoky. Zátoky jsou zde krásné a někteří šťastní majitelé mají své domy přímo u vody, se stáním pro lodě.
Velmi zajímavé místo pro pádlování je také přírodní rezervace Assawoman a Assateague Island. Na Assateague Island máte možnost pozorovat zvěř, o kterou se vůbec nikdo nestará, a tak přežívá v čistě přirozených podmínkách bez lidské péče. Pádlování lze v těchto místech spojit i se surfováním, jelikož vlny ze strany oceánu se vyskytují často a jsou docela slušné. Vstup do této obrovské přírodní rezervace je sice zpoplatněný, nicméně dá se kempovat na vyhrazených místech, kde je o dostatek pitné vody postaráno. Jediné, na co musíte dávat pozor, jsou zvířata. V noci se k vám může zatoulat třeba kůň, hledající něco k snědku. Tak raději všechno balte do komor. Assateague mi připomínal meandry Dunaje. Čím víc jedete na jih, tím více se tato představa blíží skutečnosti.
Další zajímavost hodná povšimnutí, je hned poblíž Santa Cruz, na západním pobřeží. Pádlování mezi San Franciskem a Los Angeles si zatím nedokážu ani představit. Za 3 dny, co jsme tam byli, nebyl ani jeden den, kdy by drasticky nefoukalo, nebo by nebyly pořádné vlny. Každopádně velký respekt a zároveň hrozná závist (v dobrém slova smyslu) kolegům sííkajakařům, kteří tam pádlují.
Ovšem bez ohledu na rozmary počasí, v zátoce Santa Cruz byl relativní klid. Po opakovaných neúspěšných pokusech o zapůjčení mořského kajaku, jsme byli odkázáni na oušnkajak (tedy nepříliš oblíbený sit-on-top). Někteří kolegové určitě vědí, jak to člověka dokáže naštvat, ale z bezpečnostních důvodů toto chování dokážu pochopit. Pokud máte čas čekat na dobré počasí, objednejte se na projížďku s průvodcem a dostanete sit-in debl kajak. Mezi městským molem, zaplněným lachtany, kteří se tam válí skoro celý den a mysem, kolem kterého se soustřeďují místní surfaři (první mys jižně od zátoky, kousek od Musea surfování), je malý ostrůvek, na který jsme měli namířeno.
Proudy jsou zde poměrně silné a navíc celou cestu jsme se museli prodírat hustými řasami, na kterých vegetily mořské vydry s mláďaty. Většinu času jsme v podstatě museli pádlovat proti proudu, jen abychom se udrželi co nejblíže k ostrůvku, kompletně zaplněnému lachtany. Je to úchvatný pocit, který se nedá porovnat s ničím jiným. Právě v takové situaci, kdy se člověk ocitne tak blízko k přírodě a jejím obyvatelům, si uvědomí výhody kajaku a ujasní si, proč to vlastně tak miluje. Být na okamžik součástí přírody, dokáže člověka doopravdy změnit.
Autor textu i fotek: Tonda
Diskuse uzavřena.