Dorazila k nám zpráva od tiskové mluvčí expedice Siling in (NO) Silence. Vypadá to, že Lumír s Kachnou již mají sbaleno!
Ze všeho nejdřív bych asi měla upozornit, že moje nejdelší doba pobytu na moři byla cca 14 dní. Proto chystání se na náš norský (a poněkud delší) výlet pro mne skýtá velikou spoustu nevídaných překvapení… A mě to holt nedá, abych se s Vámi o svoje nově nabyté zkušenosti nepodělila. To pro případ, že by někdo z Vás čirou náhodou taky upad z vejšky na hlavu a chystal se podniknout něco podobného…:).
Co se týká příprav na cestu, Lumír je v tomto ohledu fakt ostřílený borec – když jsem si před půl rokem potajmu klepala na čelo, co plaší tak brzo, tušila jsem o divokém západě vodáckých dodavatelů a sponzorů sice mnoho, ale očividně ne dost :-).
Jsou to všichni opravdoví hardcore borci s nervama pevnějšíma než ocelová lana, a tak si zítra, v den našeho slavného odjezdu, ještě vyzvedneme pádla a pár dalších drobností (mno přinejhorším to odhrabu rukama no)… Mě teda trnou nervy a poskakuju jako pružinka a Lumír se jen ležérně usmívá, má k sobě přilepený mobilní telefon a v pauzách mezi hovory trousí: „V pohodě, to stihnem!“ Mno…TAK JO! 🙂
Ale abych pravdu řekla, myslím, že si mě Lumír ze své pozice výborného psychologa a expedičního kouče pomalu ale jistě připravuje na různorodé stresové situace, jež nás mohou cestou potkat. Součástí tréninku bylo nejspíš i zjištění (v Německu ve čtyři v noci…ehm…), že máme zamknuté klíče uvnitř auta a následné vyřešení prekérky opodál volně loženým kamenem. Či včerejší simulace záchranné akce, kdy Lumír obětoval své tělo a zasekl si hasičskou sekyrku pod koleno. Jsem si jistá, že jen proto, aby se ujistil, že jsem dobře vybavila lékárničku a neholedbám se působením v Mládeži Českého červeného kříže jen tak pro nic za nic. Začínám mít samolibý pocit, že už mě nemůže nic překvapit. Zároveň ale tuším, že možnosti tu ještě určitě jsou.
Takže: jsme v pohodě, jsme zrentgenovaní, máme sbaleno, navštívili jsme všechny příbuzné a vytvořili si tukové zásoby, jsme vydezinfikovaní neurčitým množstvím slivovice a zítra už konečně jedem! UFFFFF!
Tudíž děkujeme za podporu a důvěru a teď už nám jenom držte palce :-).
DÍK! Kachna Jedna Veselá
(P.S. Problematiku van na Norském pobřeží jsem si slíbila prozkoumat, zmapovat a popř. ozkoušet. Určitě budu v tomto směru informovat i nadále.)
Diskuse uzavřena.