Anglie

Ačkoli jsem měl původně v plánu Cornwall, nějak mi to letos nevyšlo, a tak jsem se sbalil a odletěl na setkání kajakářů ve Walesu, na který mě pozvali Natálie a Michal. Setkání ve Walesu mělo mít formu denních výletů s průvodci, dle úrovně připravenosti zúčastněných. Za akci se platilo 30 liber formou příspěvku pro průvodce.

Mejdži mě varoval, že mě vezmou rovnou do třímetrových vln. Byl jsem nadšený, těšil jsem se, ale věděl jsem, že to nebude nic lehkého. Žádné velké zkušenosti z plavby v podmínkách moří okolo Velké Británie jsem totiž neměl.

V rámci přípravy jsme si nejprve vyrazili zapádlovat na Temži. A to rovnou ten den, kdy jsem dorazil. Z téhle řeky jsem měl velký respekt! Od přílivu do odlivu se úroveň vody mění o 7 metrů a určitě si dokážete představit, jaké změny vyvolává takový pohyb vody na řece. Ještě k tomu všude kolem „lítají“ výletní lodě, které vytváří pěkné vlny, na kterých jsem zažil svůj první pěkný surf.

K večeru jsme se dozvěděli, že setkání více než stovky kajakářů bylo kvůli špatnému počasí přesunuto na jiný termín. Podmínky byly natolik špatné, že nemělo žádný smysl přesouvat setkání na jiné místo – prostě foukalo všude. Předpověď byla na 7-8 Bf (něco mezi 15-20 m/s. Pozn VPJ). Takto mě přivítala Anglie.

Bez ohledu na naše rozhořčení, bylo rozhodnuto, že do Walesu pojedeme v každém případě. Brzy ráno jsme naložili lodě a vyjeli směr Swansea (Wales), hledat zátoky, kde by foukalo nejmíň. Naše auto vypadalo jako mobilní meteorologická stanice, protože počasí jsme v něm kontrolovali každou půlhodinu. S ohledem na příliv a odliv, bylo vyhledávání vhodného místa na pádlování ještě o něco složitější. Nakonec jsme po prozkoumání několika zátok vlezli na vodu v zátoce Oxwich Bay.

Uvnitř zátoky panoval klid, a tak jsme se rozhodli v ní zůstat. Ihned, jak jsme vypluli, začal pěkný surf. Byl jsem pod vodou tak často, že na jedno ucho slyším blbě až do teď. Naučil jsem se pořádně ovládat pádlo při surfu, natáčet list tak, aby mě vlna nespláchla, naklánět se správným směrem k vlně a pádlem řídit směr natáčení lodi.

Nejlepší pocit byl, když jsem chytil dlouhou vlnu, která mě donesla skoro na břeh – křičel jsem štěstím a ať se na mě nikdo nezlobí za sprostá slova, která jsem v záchvatu štěstí, vykřikoval.

Zajímavé bylo eskimování ve vlnách. Zkoušeli jsme i techniku zachraňování ve studené vodě, kdy, ten kdo se vyklopí, sedí vleže za zády zachránce, tedy obročmo „na koně“ a po vylití kokpitu vleze zpět do lodi. Cílem této zachraňovací techniky je omezit čas, strávený ve studené vodě. Viděl jsem tuto techniku vůbec poprvé v životě a byl jsem nadšený.

Procvičili jsme ještě klasickou záchranu, záchranu pádlera s úrazem ruky, či ramena a tažení lanem. Naučil jsem se, jak komunikovat se zachraňovaným člověkem a dávat pokyny ve správném pořadí.

Po těchto zážitcích se dívám na kajaking trochu z jiného pohledu – z pohledu bezpečnosti a připravenosti, kterým je třeba věnovat hodně času a úsilí. Velké poděkování Natálce a Michalovi za to, že mě přivítali, poskytli vybavení a pomohli posunout mé pádlovací hranice. Své budoucí plány budu určitě spojovat s návštěvou Anglie, protože je to špičkové prostředí pro milovníky mořského kajakingu.