V návaznosti na tento článek si dovoluji předložit stručný náhled na pravidla námořního provozu. Jde o to, že část kajakářů se plaví i po mořích – co by taky ne, když máme sííkajaky, že? A i když vzhledem k velikosti kajaku a také k jeho omezeným plavebním možnostem se nás ten pravý námořní provoz úplně netýká, měli bychom o jeho pravidlech vědět alespoň něco. Hlavním zdrojem inspirace pro mě byl tento článek, který […]
V poslední době se seakajakingu začaná věnovat stále více Čechů a to i přesto, že nemáme moře. Když už si člověk pořídí kajak, snaží se, aby jezdil co nejvíce. Kvůli absenci moře využíváme jezer a řek a to nejen u nas, ale i okolních státech. Velkou výhodou pádlování na českých řekách je to, že vodní cesty jsou „veřejné“, tudíž můžeme i na kajaku zdarma využívat zdymadel vyskytující se na např. na Vltavské kaskádě. Na druhou stranu jsme povinni dodržovat pravidla platící pro vodní cesty a to zejména:
1. Řád plavební bezpečnosti – vyhláška Ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb.
2. Zákon č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě
Tuzemské vodní cesty jsou označovány poměrně velkým množstvím značek. I když se na kajaku vejdeme teměř všude, myslim, že bychom značky měli znát a pokud možno je respektovat. Naším chováním na vodě ovlivňujeme názor, který si na náš sport lidé (např. z Plavební správy) vytvářejí. Nechceme přece, aby nezodpovědné chování vedlo k tomu, že nás nebudou pouštět do komor apod.
Konečně tedy dokážeme vlny nějak odhadnout, rozumíme trochu jejich předpovědím a zbývá jediné. Správně si je poznamenat. Tím ale nemyslím, zapsat si to za uši!
