Tradiční kajak – Grónsko – Inuité

Když jsem pátrala po knížkách o Inuitech, narazila jsem na 2 knihy od Vilhjalmura Stefanssona, a to: My life with the Eskimo (Můj život s Eskimáky) a Hunters of the Great North (Lovci Velkého Severu). I když jsem o Stefanssonovi nikdy neslyšela, hned jsem si obě knihy objednala. Nejdříve dorazila Hunters of the Great North, je pěkně napsaná (čte se jedním dechem, vůbec mi nevadí, že není o gronských Inuitech, ale Inuitech žijících u ústí řeky Mackenzie). Než ji přečtu (abych mohla rozšířit Vaše obzory článkem o této knize), moc ráda bych Vás seznámila s Vilhjalmurem Stefanssonem.

Vilhjalmur Stefansson je poměrně známý (zejména v Kanadě) polárník, cestovatel a etnograf. Narodil se roku 1879 islandským imigrantům Johannu Stefanssonovi a Ingibjorg Johannesdotirr v Amesu (Manitoba, Kanada). V této kanadské provincii žila v té době velká skupina z Islandu. Roku 1881 se rodina přestěhovala do Severní Dakoty. Už jako malý si Stefansson užíval života v divočině. Otec mu zemřel velice brzy a tak se jako poměrně mladý pomáhal starat o příjem rodiny prací na farmě. Roku 1898 nastoupil na univerzitu v Severní Dakotě. Roku 1902 přestoupil na univerzitu v Iowě, kde r. 1903 získal titul B.A. Poté studoval na Harvardu, nejdříve srovnávací náboženství, poté si vybral antropologii. V letech 1904 – 1905 se věnoval archeologickému průzkumu Islandu. Vypracoval zprávu, která zaujala organizátory polární expedice Američana Leffingwella a Dána Mikkelsena. Nabídli mu místo na lodi Duchess of Bedford v chystané expedici. Po dlouhém váhání Stefansson přijal. Domluvili se, že se Stefansson z Harvardu dojede vlakem do Winnipegu, odtud popluje lodí po řece Mackenzie až do jejího ústí v Beaufortově moři, přepluje na ostrov Herchel, kde v té době měla stanici kanadská Hudson Bay Company a tam se nalodí. Stefansson na ostrov Herschel dorazil včas, nicméně brzký příchod studeného počasí způsobil, že loď Duchess of Bedford nestihla projet a přijede tudíž až na jaře. Stefansson tak strávil první zimu na severu. Opustil stanici Hudson Bay Company a celou zimu žil na pobřeží s Inuity.

Ještě než Vás seznámím s tradičním inuitským kajakářským oblečením dovolila bych si vysvětlit rozdíl mezi názvem Inuita a Eskimak. Národ žijící na severu Ameriky sám sebe nazývá Inuity, což v překadu znamená „muž“. Více známé označení  Eskimaci je ale pro Inuity velice  hanlivéí (i když pravdivé), protože znamená „pojídač syrového masa“. Na stránkach Britského muzea je zajímavá virtuální výstava

V časopise Sea Kayaker (srpen 2009) vyšel článek od Martina Nissena zkoumající, zda jízda na kajaku byla mezi Inuity výhradně mužskou záležitosti. V inuitštině existuje říkanka, kterou zpivaly matky svým novorozeným synům říkající, že se synem přichází štěstí, neboť když vyroste naučí se jezdit na kajaku a lovit, zatímco dcera ne.  V polovině 19. století