Napsal: Broněk Tobola
Dalsland Kanot Maraton
Seakajakářská sezóna pomalu začala a většina z vás už má svůj kalendář akcí na tuto sezonu zaplněný. Třeba ale ještě nevíte úplně přesně, co dělat v srpnu. A kdyby ano, možná to pro vás bude inspirací na příští rok, jak si zpestřit 1-2 týdenní pádlování ve Švédsku jedním dnem intezivnějšího pohybu.
Když jsme se přestěhovali do Švédska, měl jsem za sebou jednu pasivní a dvě aktivní účasti na Ondrově 106ce. Sice jsem si po první 106ce říkal „no-more“, ale pak mi to stejně nedalo. A proto jsem přemýšlel, jak na to tady navázat. Od kamarádů jsem se dozvěděl o Dalslandském maratónu. Jedná se o největší akci svého druhu ve Skandinávii a pravidelně se ho zúčastňuje několik stovek lidí. Kategorií moc vypsaných nebývá, a tak spolu závodí rychlostní kajaky spolu s těmi říčními i mořskými. Pro nás, co ale pádlujeme pro radost, toto samozřejmě nemůže být překážkou. Ani časový limit 11 hodin v cíli není na 55 km až takový problém. Kamarád z oddílu Daniel se ho již několikrát zúčastnil a povídal mi o něm moc poutavě, stejně jako jsem si pamatoval vyprávění Žanduly a Bubáka o Dalslandu. A tak vznikl nápad vyrazit 2. srpnový víkend do této oblasti a trochu to tam prozkoumat.
Dalsland je doopravdy jedna z nejzajímavějších jezerních oblastí ve Švédsku. Jezera propojuje Dalslandský kanál, který letos slaví 150 let. Celá vodní cesta je dlouhá 250 km a začíná v západní části jezera Vänern, aby dále pokračovala přes provincii Värmland až k norské hranici a do Norska. Po celé cestě je 31 zdymadel a celkové převýšení je 66 metrů. Krajina zde není moc dotčená a vedle volného táboření (kde je zakázáno rozdělávání ohně) je zde připraveno i více jak 100 tábořišť s ohništi a dřevem a většinou vybavených i přístřešky. Proto je Dalsland hojně navštěvován a lidi tady nejenom pádlují na vlastních či vypůjčených lodích, ale mohou si zde vyrazit i na kole, šlapací drezíně nebo třeba jen tak vyšlápnout na čundr ve zdejší skoro panenské přírodě.
Samotný maratón má 55 km a čekají na něm 3 portáže (plus 1 další přeběh cca 10 km před cílem jen pro ELITE kategorii). Závod je dobře logisticky zajištěn. Občerstvovací stanice na portážích, každých 5 km ohromná žlutá bóje (jak pro orientaci, tak pro povzbuzení) a pendl autobusy mezi startem a cílem. Protože díky profilu trati není start s cílem od sebe moc daleko, záleží na každém, zda si raději ráno trochu přispí a ubytuje se v okolí Billingsfors v blízkosti startu nebo rozbije stan přímo na loučce na startu přímo u připravených lodí. Kdo chce mít pohodu po dojezdu (jako třeba já), tak volí ubytovaní v Bengtsfors a ráno se nechá odvést na start pendl autobusem. V prospektu s mapkou závodu a s organizačními pokyny pak najdete i sympatické doporučení – „Láhev s vodou si nevozte. Máme v jezerech čistou vodu, které se dá pít“ 😊.
Bylo, nebylo, tak se stalo, že jsem loni v sobotu 12. srpna v 8 hodin ráno čekal na svém již druhém ročníku na výstřel z kanónu, který nás vyslal na trať. Krásný moment, kdy se celá banda několika stovek pádlířů seřadí na start, snad jen trochu kazí silueta celuózky a typický zápach. Oproti loňsku jsem raději zvolil thermo triko s dlouhým rukávem. Ujišťování kamaráda, který jel na rychlostňáku, že stačí nátělník, protože se tělo tak rozpumpuje, až mi bude horko, mě stálo loni zánět šlachy nad zápěstím levé ruky a posledních 20 km pádlování s nekonečným přehmatáváním a tejpováním TESA páskou….
Ti, co zvolili pro lepší čas říční kajak místo mořského, mají, nejsou-li si na něm moc jistí, pár minut po startu trochu problém. Vlny od jednotlivých lodí do sebe naráží ze všech stran a pro některé borce je v tom tak těžké udržet balanc, že volí nedobrovolnou koupel. Závodní chrti se brzo po startu oddělují a my hobbíci si v lehce svižném tempu pádlujeme po prvním ze čtyřech jezer. Na startu vidím i několik kanoí. Pár slov ztratím i s Johanem, který vyrazil na fishing kayaku. První portáž je jen 6,5 km daleko a celý ten had nejrůznějších lodí se ještě trochu drží pohromadě. Honza, o kterém vím, že také startuje, je určitě někde ve předu, stejně jako to tuším o Dáše, kterou jsme potkali den předtím na naší procházce s kočárkem v okolí cíle. Po necelé hodině pádlování opouštíme jezero Laxsjön a absolvujeme nejdelší portáž. Nandám kolečka a místy po koberci, který tady kvůli skalnaté cestě organizátoři natáhli, spěchám do kopce. Na tomto výlezu není občerstvovačka. Jen si beru ze stolečku ionťák a chystám si svůj banán. Za chvíli už jsem nad stavidlem a spouštím na molu kajak do jezera Svärdlång.
Čeká nás necelých 14 km k další portáži v Skifors. Tato část maratónu se mi asi líbí nejvíc. Po pár desítkách metrů pádlování podjíždím starý kamenný most obsypaný fandícími diváky. Toto fotogenické místo si pamatuji i z prospektů. Svärdlång je nejužší ze všech čtyřech jezer, a tak si mohu prohlížet při pádlování současně oba břehy. Sem tam stojí na břehu chatka nebo srub, občas míjím tábořící vodáky. Je ještě docela po ránu, počasí nám přeje, takže hlavně pro táborníky pohoda při ranní kávě. Jen se, co chvíli zkoumavě dívám na oblohu, protože na druhou polovinu dne předpovídají přeháňky. V lodi déšť nevadí, ale při portážování je to trochu protivné, když zmokne sedačka. K portáži přijíždím k mému překvapení spolu s „rybářem“. I s nahazováním a chytáním ryb mu to jede doopravdy svižně. Přeci jen mám s pádlujícími rybáři trochu jiné zkušenosti. …no, oni mu ten „fishing kayak“ udělali ze surfski, takže se přestávám divit, a dokonce si fotím, jak při poctivém záběru s nahozenými pruty jede Johan téměř ve skluzu. Pořadatelé na břehu nás sledují dalekohledem, a tak už z dálky slyším své jméno a domovský oddíl. Než nandám kolečka a projedu s kajakem okolo moderátora, stihneme spolu ještě probrat kvalitu českého piva. Zastavuji se u stolku s občerstvením. Švédský stůl, i když jsme ve Švédsku, to sice není, ale nestěžuji si, že by mi něco chybělo. Beru si pár půlek banánů a housku, slanou nakládanou okurku si nechám na příště. Ještě si doplňuji ionťák a spěchám spustit svůj kajak na 3. jezero – Västra Silen.
Přede mnou je 14 km trochu nudného pádlování. Jezero je hodně dlouhé a široké. Když chci pádlovat ”ideální stopou”, jsou břehy jezera vzdálená a moc se kochat nedá. Navíc vidím daleko před sebe, a tak to moc neubíhá. Jen občas prohodím slovo s pádlíři, s kterými se míjím. Cestou si prohlížím rybí sádky a za chvíli potom kostelík u Vårviku – nejfotogeničtější místo na tomto jezeře. Po několika kilometrech ale konečně zahýbáme doleva a míříme do umělého kanálu před Gustavfors. Předpověď se naplnila a nám začíná pršet. K molu na poslední portáži přijíždím za hezkého slejváku. Než vylezu z lodě, chystám si kryt kokpitu. Chvíli to trvá, ale nakonec jsem ochránil suchou sedačku a nemusím řešit její sušení a mé převlékání. Oblečený do pláštěnky si vyndám svoji obloženou bagetu a futruji se s ní. Dávám si ještě slanou okurku a doplňuji ionťák. V Gustavfors je i hezké zdymadlo a několik zachovalých budov. Prohlížím si to tu a poznamenávám si do mobilu pro strýčka příhodu místní půjčovnu „plechovek“. Gratis masáž letos vynechávám. Rychle nasedám a zašprajdovávám se. Zvládám to se „suchým pozadím“.
Pádluji po Lelång – čtvrtém a posledním jezeře na trase maratónu. Přede mnou je posledních 20 km. Míjím „unavenou“ bóji s nastříkanou 35kou. Proplétám se mezi malými ostrůvky a loučím se s vyřezanou „jezerní pannou“. Švédsko je sice známé tím, že tu často prší, ale na obnaženém dně jezera je vidět, že poslední rok toho moc nenapršelo. Pádluje se mi dobře. Drobný deštík nevadí. Hlavně, že nijak moc nefouká. Jezero je hodně široké a závětří by se na něm hledalo špatně. Poslední portáž, kde vybíhá jen kategorii ELITE, využívám pouze k rychlému občerstvení z lodi. Nechávám si z termosky nalít švédské kafe a k tomu zakusuji kus housky. Začátek jsem nepřepálil, a tak když jeden hobbík projíždí okolo občerstvovačky bez zastavení, probouzí se ve mně závodní duch. Na posledních kilometrech předjíždím pár seakajakářů včetně toho, co mě hecnul. Čas v cíli v Bengtsfors není světový, ale přesto zlepšení skoro o hodinu potěší. Pravda, vazy tentokrát nezlobily, ale kdyby mi někdo tvrdil, že tlačením kočárku si lze udržovat kondici, asi bych mu nevěřil 😊.
Na molo v cíli vylézám v pohodě. Na krku se mi houpá tradiční medaile s připomínkou Coubertinovského není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tak teď už jen dát si v nedaleké škole sprchu a potom večeři. Seakajak mi mezitím organizátoři převezou na parkoviště. Vše klape na jedničku. Zbývá jen zavolat do „základního tábora“. After party v Bengtsfors i letos vynechávám. Dávám přednost vyhřáté chatičce a nějakému tomu pivku. Ještě se podívat, jak dopadl Honza s Dášou. … no, byli jste lepší! Ale o to přeci nejde. Dalsland je prostě úžasnej a jestli jste tu ještě nepádlovali, určitě sem vyrazte. A nezapomeňte, voda se zde sebou vozit nemusí – stačí si ji nabrat v jezeře.
