V polovině června proběhla na Vranosvské přehradě moc povedená akce – setkání věnované hlavně dětem. Přinášíme vám zprávu tak, jak ji převyprávěl jeden z přímých účastníků.
Kluci a holky – dospěláci se nám konečně domluvili, a po všech těch svých expedicích a výpravách uspořádali setkání pro nás, seakajakáře do zhruba patnácti let. Celé se to odehrálo na Vranovské přehradě a mě, tátu a mámu tam pozval strejda Petr, to je ten, co má hnědého psa a strejda Ivan, který dělá výborné palačinky a od té chvíle, co mi jednu dal, jsme kamarádi.
V kempu Bítov se nás sešlo asi dvacet, plus tedy dospělí, ale ty jsem nepočítal, tak nevím, kolik jich vlastně bylo. Popravdě, já ani netuším, proč tam s námi jezdili, když my děti si báječně vystačíme samy, ale nejspíš by nám to záviděli, tak radši jeli s námi.
Během těch čtyř dnů, se toho odehrála spousta – měli jsme nachystané soutěže a kdo vyhrál, dostal krásnou cenu, nebo alespoň nějakou dobrotu. To byl taky důvod, proč jsem nic nevyhrál – největší šanci jsem měl v běhu s kelímkem, ve kterém byla voda. S tím jsme měli oběhnout hřiště a vodu nalít zpátky do kyblíku, u kterého nám fandil strejda Standa z Jablonce. Jenže když mi strejda Radek poradil, že je lepší nalít vodu tátovi do bot, na závod jsem se vykašlal, a pak už jenom lil vodu do bot všem dospělákům, kteří šli kolem. Co víc si přát – užil jsem si spoustu srandy a navíc jsem dostal lízátko, které mám mnohem radši, než plyšovýho psa.
Kromě soutěží jsme chodili na výlety, takže jsem sám došel až na kraj kempu a zpátky mě dovedla hodná teta, co mi ani neřekla, jak se jmenuje a hlavně jsme jezdili na kajaku! Já jsem vytáhl tátu k opuštěnému ostrovu, pak jsme honili kachny a nakonec jsme vjeli pod most a tam křičeli na celé kolo: „AHÓÓÓJ!“ To se vám tak krásně rozléhalo. Na lodi se mi to moc líbilo, a vůbec nevadilo, že v neděli ráno strašně pršelo. Fakt hodně! Táta říkal, že spadlo snad sto kapek!
Když jsme nebyli na vodě, ani nezávodili bylo to vlastně vůbec nejlepší – se strejdou Markýzem jsme chodili na ryby a jednu jsme ulovili a vůbec nejlepší bylo, že jsem pořád měl kolem sebe spoustu kamarádů, od těch, co jsou stejně staří jako já a tak si s nimi nejlíp rozumím, až po všechny ty srandovní strejdy a tety, se kterejma si člověk užije daleko víc zábavy, než s tátou a mámou, protože mi vůbec neříkali, co mám dělat. A když už mi to náhodou radili, většinou to byla nějaká legrační věc, nebo lumpárna!
Takže chci strejdům Petrovi a Ivanovi moc a moc poděkovat a taky poprosit, jestli by mi nenapsali, kdy a kde se zase s ostatními dětmi budu moct sejít. A doufám, že to nebude až za rok, takovej víkend bych si dal líbit třeba už zejtra!
Lukáš
(A kdybyste chtěli vidět víc fotek, najdete je na tátovo blogu, co je pojmenovanej po kachnách.)
Diskuse uzavřena.