Eskimák dopředu – SeaKayaker.cz

Ve velkých vlnách, které se vyskytují na západním pobřeží Grónska, v Davisově úžině, jezdívali občas eskimáci tak, že byli otočení do boku a pádlo měli vystrčené na zádi, takže fungovalo při surfování jako kormidlo. Kajakář se díval za pádlem a tělo měl dostatečně vytočené, aby mohl pádlo pohodlně ovládat oběma rukama. I když je tato poloha nestabilní, umožňuje vertikálně držené pádlo získat oporu při tzv. „bracingu“ (to je vlastně opření se o pádlo) Zkuste si teď představit kajak při pohledu od přídě nebo od zádě. Můžete si povšimnout, že i když je pádlo opřené o záď a tedy zapřené a zdánlivě nepříliš pohyblivé, lze snadno jeho natočením a/nebo tlakem rukou, zamezit tomu, aby se náklon lodě proměnil v její převrácení.

Pro případ, že se loď přeci jen převrátila, byl vyvinut způsob jejího zvednutí tak, jak je vidět na obrázcích. Tato metoda je v západním Grónsku velmi oblíbená a často se používá při lekcích.

Při zvedání po směru hodinových ručiček drží kajakář pádlo v úrovni hrudě, vysunuté směrem doleva. Oba lokty připažené tak, aby pádlo bylo před hrudí. Dlaně drží pádlo za hrany listu.

Další krok se musí provádět rychle, aby nedošlo k převrácení na špatnou stranu. Kajakář se tedy rychle otočí doleva, svižně přesune pádlo přes zadní palubu a opře jej o pravý bok lodě. (Pozor! Díváte se na loď obráceně, v pohledu kajakářově je to v tuto chvíli vlevo…) V tu samou chvíli nakloní hlavu dozadu a převrátí se na záda. Je potřeba pohlídat si pravou stranu lodě (tam kam se padá) před zahájením obratu – dále tam již kajakář nevidí.

Jakmile je loď převrácená, kajakář pohybuje pádlem dolů, aby vyvinul sílu, která jej bude zvedat. A pak již pohybuje pádlem vnějším obloukem dopředu. Současně se opírá se pádlo (bracing) a tím loď zvedne.

Tolik praví literatura – škoda, že ta nejtěžší část – nalezení správného směru a vlastní způsob zvedání jsou odbyty jednou větou. Ale máme tady obrázky, třebas napoví víc.