“Tak kam pojedem? Hurá, na Rügen!” “ Nee, na Regen!” Minutu ticho. “A co to jako je?” No jak je Regensburg, tak do něj teče nějaká řeka ze Šumavy. Aha. Souhlas posádky poněkud postrádá vřelost, ale ne vždy nastane správná kombinace času, parťáků a kondice, takže letos do kajaků přibalíme pár kilo bílého zlata pro průběžné dosolování a vydáváme se na německou pošumavskou řeku Regen.
Putin se jmenuje Blaibacher See, když si Brčko jde ulevit do křoví, narazí na zarostlou cedulku s ikonkou kajakáře, která jasně poukazuje na to, že zas takovými průkopníky slepých uliček nejsme. Vybaveni podrobnou kilometráží, věnujeme prvních několik hodin jízdy podšumavskou krajinou rychlokurzu němčiny. Zjišťujeme, že mosty lze podjet, jen Brčkovi se příliš nelíbí zvuk, který vydávají superkarbonové kajaky při lehkém steinkontaktu. Ihned také vzniká nová variace na minimální verš: plast – slast, a od té doby jsem odsouzena se s plastovou Sviňuchou pouštět jakožto prospektor do větších akcí. I přes absenci moře je nálada ve družstvu dobrá, krkolomně se proplétáme mezi obřími kameny, rozházenými v řečišti jak spící hroši a kocháme se pohledem na vodní mlýny s funkčními koly, no kde bys to na moři sebral!
Postupně zjišťujeme, že zdejší správa vodního toku má velikou starost o posílení bicepsů u vodáků. Rybí přechody jsou na každém jezu, ale pro kajaky jsou sjízdné jen na jejich veliké menšině. Čímž se nám bleskově ujasňuje proč má jediná projíždějící kánoe s sebou kolajda. Nemáte-li kolečka, doporučuji vzít Pavlu s Brčkem, kteří si jako chudí učitelé zařídili na léto novou brigádu, expresní přenášení kajaků i s nákladem, zn. jakýkoliv terén. Leda teda, že by nám letos přidali, tak to už tam příští léto prý nebudou.
Vemte silniční most, překřižte ho železnicí a vysokým vedením a dostanete přesně místo, kde se nachází kánoistický klub v Chamu a zároveň tábořiště pro projíždějící vodáky. K našemu překvapení jsou zde kromě nás ještě dvě další lodě a zázemí je nakonec velmi příjemné, jen ke kolajdům přibalte ještě ušní ucpávky.
Za našeho průjezdu panuje zřejmě nízký stav vody, a tak řeka připomíná něco mezi Berounkou a Vltavou mínus milion ožralů. Druhý den je krajina fádní a polnatá, je tedy na čase vylepšit výlet návštěvou nějakého toho hübsche Kleinstadt. Kombinace pobytu v restauračním zařízení a na prudkém slunci vede ke vzniku nového kajakářkého pokynu: kule vů, kule vů, jedná se o vychýlení lodi z jízdní dráhy levým směrem. Dále je zjištěno, že mrkev neplave, čímž fyzik výpravy přichází o svačinu, a zároveň je experimentálně ověřeno, že mořská poobědová demence se dostavuje i na vodě neslané. Tábořiště naplánované na druhou noc dostojí svému jménu idyllische Imhof. V zákrutě najdeme statek s hospodou, dvě týpí a všechny naše spolucestující, t.j. čtyři stany, poté co jsme dva postavili.
Až třetí den nám dochází, že se nějakým přílišným oblékáním v tomto skvěle letním počasí skutečně nemusíme zabývat. K dokonalosti dotahuje Brčko, který redukoval svůj oděv pouze na šprajdu. Bohužel tím odstrašil naše jediné přátele z řeky, amišskou rodinnu na společném výletě.
Údolí třetího dne poskytuje mnohem pěknější skalky a lesy, prostě jak píší schwer romantik. Bohužel ale musíme brzy odstranit tu část romantik. Přenášení je tolik, že už je ani nepočítáme, bereme to jednou náhonem vypnuté elektrárny, jednou přes zídku, dvakrát křovím. Před smrtí úpalem a vysílením nás naštěstí zachraňuje Biergarten, matikáři si sedají pod hyperbolu, já normálně pod pergolu a už to syčí. Nezasyčelo toho zas tolik, přesto se mi zdá, že na wc zde mají toaletní papír s duhou a jednorožci? Dochází nám, že na počet a kvalitu historek bude tahle trapná řeka počinem století.
Tábořiště v ohrádce na městském koupališti se nám pro přelidněnost vůbec nelíbí, trochu se tedy hecneme a po třetí ze třech nocí zase zatmíme cestou k místu zvanému Mariahof. Místo je to kouzelné, bohužel hospoda loni zavřela a tábořiště tak není úplně funkční. Proti našemu pobytu pod obří vrbou mlátičkou ale očividně nikdo nic nemá, a tak můžem zahájit oslavu poslední noci letošních prázdnin (třetí v řadě).
Stále ve stripkajakářském oděvu a pod neúprosnými paprsky slunce zahajujeme čtvrtý den tohoto osamělého říčního putování. Jelikož řece už mnoho kilometrů nezbývá uchylujeme se k téměř konstantní Obst/Gemüsse Pause (na tomto výletě už jsme zažili Karotenpause, Apfelpause a Birnepause, z čehož pouze karotka neplave). Ostatní jídlo už došlo, se slzou v oku vzpomeneme na svačinářky z GK, které by takovouto situaci určitě nedopustily.
Zvláštním, ale určitě napodobeníhodným nám připadá místní zvyk mít v každém malém městečku říční koupaliště, prostě kus louky, kde se může každý slunit, grilovat, bavit a většinou i tábořit, za kterýmžto účelem bývají plácky vybaveny ohništěm a nějakou formou sociálního zařízení. Čtvrté nocoviště je také říčním koupalištěm v obci Ramspau, která kromě kostela a zámečku nabízí na říčním koupališti také bufet. Tetovaný řídící se na nás nejdříve zlobí, ale u třetího piva i jeho srdce změkne. Pavla, která tvrdí, že neumí německy, se vrací s další objednávkou s tím, že jí položil záhadnou otázku Drei oder Sex?
Počet projíždějících vodáků o víkendu značně stoupl, v Ramspau už nás bylo sedm stanů. Ostatní se vydali očividně na jednodenní koupací výlet v obrovských kanadských kánoích. Počet osazenstva kanoe není nikdy menší než tři, sem tam jich jede i pět a k tomu domácí mazlíčci. Naše lodě v této společnosti vzbuzují nečekaný údiv a máme tak šanci procvičit si němčinu a nasát něco toho bavorského Genuss am Fluss.
Chceme se vyhnout vyloďování v centru Regensburgu, což by se mohlo zdařit, když na kilometráži spatříme svatou trojkombinaci značky pro říční koupaliště, příborů a mašinky. Brčko je i s klíčky od auta vysazen co nejblíže symbolu mašinky a začíná tak jeho hladové putování malými železničními tratěmi, zatímco s Pavlou trávíme odpoledne na pláži s asi dvaceti docela černými mladými černochy. Kromě jídla nám došly také peníze, vaříme tedy z posledního kuskus s cibulí a gumovými delfínky. A tak končí už opravdu poslední učitelský výlet letošních prázdnin, s krajně nepravděpodobnou destinací, kterou ale můžeme rozhodně doporučit, akorát příště bychom si možná vzali kánoi, a kolajda, a také nějaké jídlo.
Regen (Blaibacher See – Regensburg 107 km)
Blaibacher See – Cham 22km
Cham – Imhof 29 km
Imhof – Marienthal 27 km
Marienthal – Ramspau 10 km
Ramspau – Regenstauf 6 km. Z Regenstaufu lze pokračovat ještě 14 km do Regensburgu
Tábořiště
Cham – kanoistický klub – ne příliš hezké tábořiště v hezkém městě, dobré zázemí
Roding – říční koupaliště, pěkný plácek na okraji ještě hezčího městečka
Imhof – idylické místo v údolí, hospoda – statek
Reichenbach – říční koupaliště, kde lze tábořit
Nittenau – Ohrádka na městském koupališti, stísněné, hlučné, nezaujalo.
Marienthal – krásný plácek naproti zřícenině, hospoda a tábořiště zavřené, už není v provozu. Proti táboření nikdo nic neměl.
Ramspau – civilizované říční tábořiště naproti městečku, bufet.
Za táboření se platí levný peníz, moc míst vhodných na divoké táboření jsme kolem řeky neviděli.
Logistika
Putin – Blaibacher See
Putout – Regenstauf. Odsud lze vlakem s přestupem ve Schwandorfu a Chamu dojet zpět do Blaibachu.
Kdo s námi putoval
