Letní den
Letní den neměl žádný řád. Vzhledem k tomu, že světlo je vysoko na severu témě 22 hodin denně, není potřeba nikam chvátat. V tuto dobu nemají Inuité pravidelný spánek, kdykoliv se cítí unaveni, jdou si prostě na pár hodin lehnout. Nechávají se vzbudit, když vesnici někdo navštíví, nebo když se podává nějaká dobrota k jídlu. Dopoledne a poledne polárního dne většinou odpočívají nebo spí, prý je nepříjemné horko a je proto lepší se práci věnovat v pozdním odpoledni či večer. Zajímavé je, že ani malým dětem nebyl zaveden žádný denní režim. Nebylo výjimkou, že nespaly i 24 hodin. Během léta Inuité hodně cestovali a navzájem se navštěvovali. Měli pravidlo, že se vždy s hostem podělili o své jídlo (i když přijel v zimě a jídla nebylo nazbyt).
Inuitština
Podle Stefanssona je inuitština jednim z nejobtižnějších jazyků. Tvrdí, že pokud se chcete dobře dorozumnět, měli byste být schopni používat 10000 – 12000 slov (abyste popsali každodenní činnosti). Lovci velryb a kožešin se naučili používat inuitský žargon, který neprávem považovali za čistou inuitštinu. Tento žargon je ale v podstatě umělý jazyk, který byl postupem času vyvinut jenom proto, aby se tyto dvě skupiny byly schopny vůbec dorozumět. Někteří z Inuitů se naučili základům angličtiny.
Psí spřežení
Téměř každá rodina v oblasti delty řeky Mackenzie měla psí spřežení. Kromě kajaku či umiaku to byl jejich jediný dopravní prostředek. Psí spřežení se hojně využívala při lovu a k dopravě ulovené zvěře. Největší dilema nastávalo před zimou. Majitel se musel rozhodnout, kolik psů je schopen přes zimu uživit. Při jízdě nepoužívali Inuité nikdy na psy bič, to zavedli až běloši. Pokud jste někomu půjčili do spřežení svého psa, museli jste si zvlášť vyjednat, kdo ho bude po dobu zápůjčky živit. Podle nepsaných pravidel by ho měl krmit majitel, případně při zapůjčení předat psa i s potřebnou stravou.
Ryby
V zimě nejedli Inuité z delty Mackenzie nic jiného než ryby, které lovili většinou pomocí malých sítí. Ryby lovili v noci (během polárního dne), neboť voda v řekách byla přiliš čistá a za denního světla by prý nic neulovili. Průměrně úspěšný lov znamenal, že skupinka 3-4 mužů chytila během jedné noci několik set ryb o celkové váze 1500 – 3000 liber (1 libra = 0,45 kg). Pokud byl úlovek malý, zpracovávaly ženy ryby celý následující den. Speciálním nožem se střenkou tvaru půlměsíce rybu vykuchaly, vyjmuly páteř a rybu pověsily, aby se usušila. V případě velkého úlovku nebyl čas na velké čistění, vykopala se díra do země a ryby se do ní uložily (3 – 4 stopy vysoká vrstva ryb), díra se zakryla velkým množství palivového dřeva, aby byl úlovek chráněn před psy, liškami, dokonce i medvědy. Než si Stefansson zvykl na syrové ryby, jedl je speciálně upravené (bez soli samozřejmě). Nejoblíbenější částí ryby byla hlava. V zimě přinesli ještě zmrzlé ryby dovnitř iglů, nechali je částečně rozmrznout, poté odstranili kůži, vyndali páteř a hrudní koš a snědli syrové, částečně rozmrzlé maso.
Oblečení
Kůži, ze které Inuité vyráběli své oblečení, získávali nejen ze zvířat, která jedli (sob karibu, tuleň), ale lovili zvířata i kvůli kůži (kuna, liška, bobr, norek a rys). Za nejcennější považovali kůži ze stříbrné lišky. Zimní oblečení se vyrábělo
hlavně z kůže soba karibu. Inuité zpracovávali kůži trochu odlišnějším způsobem než Indiáni, jednodušším a méně pracným. Kůži speciálním nožem seškrábali, poté ji navlhčili, nechali usušit a ještě jednou seškrábali. Takto zpracovaná kůže byla mnohem měkčí a jemnější, uchovala si navíc svoji světlou barvu. Na zimním oblečení se vždy nechávala srst. Spodni tunika i vrchni halena (obě dlouhé až téměř ke kolenům) měly kapucu, čepici Inuité nenosili. Tepelný komfort udržovali utahováním opasku přes spodní, případně i vrchní tuniku. Pokud nebyla veliká zima, tunika zůstávala volná, opasek povolovali, když se při nějaké činnosti začali potit. I kalhoty nosili ve vrstvách, když byla příliš velká zima, pouze si přioblékli další „volnější“ kalhoty. Nejdůležitější bylo, aby se člověk nezpotil, neboť v mrazu by velice rychle prochladl.
Letní vodotěsné boty
Vrchní část byla vyrobena z dokonale zpracované tulení kůže, která byla tenoučká, pevná a naprosto vodotěsná. Podrážka se vyráběla z tuhé kůže tuleňů vousatých. Boty byly vodotěsné pouze pokud se o ně člověk dobře staral. Pravidlem bylo nikdy nenosit stejný pár bot dva dny po sobě, po dnu nošení je potřeba boty důkladně vysušit. Většina Inuitů proto měla na cesty vždy 2 páry bot. Pokud se o boty dobře staráte, vydrží vám 4 – 5 měsíců. Pokud jsou boty nošeny nepřetržitě, během několika dní se rozpadnou.
Stavba iglů
Tamní Inuité stavěli iglů pouze v zimě. Na jaře a na podzim ze sněhu stavěli jenom ochranné zdi, jako střecha sloužila přehozená kůže (později hrubé plátno), za kterými se ukrývali hlavně před nepříjemným větrem. Stavba iglů vždy začíná výběrem vhodného místa se sněhem příhodným pro stavbu. Sníh nesmí být ani příliš měkký, ani příliš přemrzlý. Optimální je nalézt sněhovou návěj cca. 4 stopy hlubokou. Inuité používali speciální klacek, pomocí kterého zkoumali strukturu sněhu. Pokud byl sněhu dostatek, vyřezávaly se sněhové bloky vertikálně a to pomocí zvláštního nože s čepelí dlouhou 14 – 18 palců (1 palec = 2,54 cm). Jednotlivé sněhové bloky bývají 20 – 30 palců dlouhé a 12 – 18 palců široké. První sněhový blok se postavil na hranu (jako byste stavěli domino) a nožem se nepatrně seřízla vnitřní hrana. Tímto způsobem se postavila celá spodní řada. Když byl kruh hotový, vybrali 3 sousední bloky, které na sebe obzvlášť dobře pasovaly. První dva bloky nožem podélně seřízli téměř až na dno (z prvního bloku se seřízla cca horní čtvrtina, z prostředního bloku cca polovina a z posledního bloku cca 2/3). Na nejvíce seříznutém bloku se začalo s pokládáním druhé řady a pak už se pokračovalo ve spirále až nahoru. Typické iglů má 5 řad. Stavitel stál uvnitř iglů a ostatní mu podávali sněhové bloky zvenku. 4. a 5. řada byly ale už příliš vysoké, proto se vyřízla ve spodní řadě díra a bloky se podávaly tudy. Mezi jednotlivými bloky zůstávaly škvíry, které se zevnitři i zvenku iglů vyplňovaly jemným sněhem. Nakonec lopatou házeli na iglů sníh, zaplnily se tak i poslední mezerky a navíc se u spodní řady bloků vytvořil ochranný násyp ze spadlého sněhu. Vchod do iglů se stavěl jako šikmý tunel, aby se zabránilo unikání tepla. Uvnitř iglů se z nepoužitých či rozpadlých bloků postavila přes cca. 2/3 vnitřní plochy deska, na kterou se položily kůže (jako první vrstva nejlépe ze soba karibu a vždy chlupem dolu, druhá vrstva kůží pak chlupem nahoru), která sloužila na spaní. Iglů se obvykle zahřívalo pomocí lamp. Uvnitř se vytvořilo takové teplo, že přibližně jedna polovina tloušťky bloků odtála. Pak se dosáhlo takové síly stěny, že zima zvenku zamezila dalšímu odtávání a po celé vnitřní stěně se vytvořila ledová vrstva, která z celé stavby udělala ledovou kopuli.
Umiak
Plavidlo nazvané umiak používali Inuité zejména k lovu velryb nebo na přepravu celých rodin. Mělo dřevěnou konstrukci (většinou jedle) s plochým dnem a bylo potažené kůží. Na stavbu jednoho umiaku bylo zapotřebí kůže ze 7 
tuleňů vousatých, kteří byli uloveni nejlépe v zimě. Umiaky i kajaky se stavěly většinou časně zjara. Kůže se nechaly alespoň po dobu jednoho měsíce uvnitř, aby odpadly chlupy a v této době ženy speciálním nožem odstranily tuk z vnitřní strany. Kůže na kajak se sešívaly dvojitým stehem nití ze šlach soba karibu, její výhodou bylo, že po namočení zdvojnásobila svůj objem. Vytvořil se tak naprosto vodotěsný spoj. Kůže se natahovala na dřevěnou konstrukci mokrá, musela být těsná, po jejím uschnutí došlo k jejímu úplnému 
vypnutí. Pro představu umiak, který uveze 20 mužů, váží 400-500 liber unesou 2 silní muži poměrně obtížně, ale 4 muži s naprostou lehkostí.
Kajak
Kajak měl konstrukci z lehkého dřeva a velrybích kostí. Byl vodotěsně uzavřen, Inuita měl speciální oblečení, které zabraňovalo vodě, aby se mu dostala na tělo. Kajak nepoužívali pouze k lovu tuleňů na otevřeném moři, ale i k lovu karibu, když se snažili přeplavat ze břehu na břeh. V ústí řeky Mackenzie lovili z kajaku také běluhy. Zajimavé je, že na kajaku používali pádlo jak se dvěma (častěji), tak i s jední listem, viz obrázek. 
Diskuse uzavřena.