Pokud vás zaujala první část rozhovoru s Jirkou Olivou, který s ním vedl Karbonový Tonda, jistě vás potěší i díl druhý, závěrečný. A doufám, že se s Jirkou na našem webu ještě setkáme! A kdybyste nechtěli čekat, určitě se podívejte na Jirkovy stránky a blog.
Na co se nejvíce těšíš na své cestě do budoucna? (státy, noví lidé…)
Jestli jsem měl nějaká přání tak to bylo vidět delfíny, želvy, potopit se k vraku lodi a naučit se ovládat plachetnici. Všechno do jednoho se mi naplnilo. Nemám potřebu žít v očekávání, tedy se na něco těšit. Naučil jsem se si užívat každý moment a jestli se na něco těším, tak se těším z dnešního dne a zítra tomu bude také tak. Ale teď si uvědomuji, že se tedy docela těším na písečné pláže, kde nebudu mít každý den novou díru v kajaku.
Měl jsi okamžiky kdy jsi byl úplně na dně (psychicky)?
O tom, jak je to v mém životě nahoru a dolů, jsem se rozepsal v jednom ze svých blogů. Každopádně právě teď si nemohu vzpomenout na jediný okamžik, o kterém bych mohl prohlásit, že jsem byl psychicky úplně na dně.
Připravuješ se na to, co tebe čeká na cestě? Počasí, lodní provoz, zásobování vodou, jídlem?
Ano, v tomto jsem velice zodpovědný. Dokonce, když jsem dělal rozhovor pro televizi, nebo nějaké noviny v Chorvatsku, tak mě uváděli jako příklad toho, že jsou rádi, že k nim zavítal zase jednou Čech, který se na cestu připravuje a nepodceňuje sílu místní přírody. To mě velice pobavilo.
Fakt je ale ten, že se důkladně připravuji každý den a i během dne si hlídám vývoj nejen počasí. Řídím se jednoduchým pravidlem – nikdy nelezu na moře, aniž bych věděl, jak se z něj bezpečně dostat za jakékoli situace, která může nastat. Jídlem a vodou jsem schopný se zásobovat skoro týden. Nejdéle jsem byl odkázaný na zásoby vody na řeckých ostrovech a v Albánii, ale nikdy nebylo třeba jí mít více než na tři dny.
Lodní dopravu si hlídám také a zvláště v Řecku, kde jsem mezi ostrovy křížil plavební dráhy trajektů a velkých dopravních tankerů. Tam se mi osvědčilo kontrolovat si lodě, které se nacházely ještě daleko za viditelným obzorem přes satelit. Na to se mi osvědčila aplikace Marine Traffic. Nejednou mi taková kontrola pomohla vyhnout se situaci, kdy bych se ocitl v plavební dráze přesně v okamžiku, kdy by tam připlula velká loď, co nemá možnost se vyhnout. Byl jsem velice překvapen, když jsem poprvé viděl, jak je rychlý ohromný tanker v plném výkonu, když je schopen zpoza obzoru doplout na kolizní kurz za pouhých 20 min. A jelikož jsou plavební dráhy mezi některými ostrovy v Řecku velice frekventované a navíc jsou tak rozsáhle že ani 20 min na ně někdy nestačí, tak nějaké to plánování je zde opravdu vhodné.
Máš před sebou ještě hodně těžkých úseku ve Francii (Bretaň) a následně pádlování proti proudu do Prahy. Už víš jak na to, nebo se necháš překvapit?
Jednoznačně se nechám potěšit tím, co mě tam čeká. Rád bych na oceánu využil letního stabilnějšího počasí, ale jak to bude se teprve dozvím.
Máš připomínky ke kajaku? Změnil bys něco má lodi pro ulehčení pádlování, nebo kajak není to nejdůležitější pro překonáni tak velké vzdálenosti?
Rozhodně kajak je velký parťák a bez něj by to nešlo. Pro překonání takové vzdálenosti to ale není to nejdůležitější. Podle mého názoru to je o odhodlání, schopnosti fungovat i při nekomfortu. A to je hodně závislé na tom, na jaký standard je člověk zvyklí. Jak se říká, na lepší se zvyká rychle a určitě to platí i naopak. V tomto mám nespornou výhodu, že před vyplutím jsem neměl dlouhé kajakářské zkušenosti a tedy se neučil být spokojený s tím co mám. Dovedu si představit, že by se někdo v takové lodi nechtěl vydat ani na týden. Já ale pokračuji s tím co mám, jsem rád že mám aspoň takovouto loď a tedy pro mě je to ta nejlepší. Protože jinou nemám 🙂 )
Postupně jsem si ten kajak upravil tak, jak jsem potřeboval. Předělal jsem přepážky a tím zvětšil komory, vyhodil kormidlo a předělal celý systém na opření chodidel. Ten původní byl již od výrobce namontován mimo osu. Na což jsem přišel až po roce, když to začala odnášet má záda.
Oprava děr v kajaku je už naprostá rutina. Jen tedy potřebuju ještě najít, kudy mi teče do zadní komory… Na to jsem ještě nepřišel, ale ty tři litry vody každý den mi to jednou prozradí 🙂
Pořád používáš vybavení, které jsi měl na začátku cesty, nebo ho postupně vyměňuješ?
V podstatě používám stále to jisté. Když jsem byl v Řecku, rozhodl jsem se vyměnit pádlo. Měl jsem v něm již od Turecka tak deci vody. Výrobce mi ho vyměnil, tedy toto bylo v pohodě. Spíše je to tak, že se snažím vybavení vyřazovat.
Jednou jsem si musel koupit nový objektiv foťáku a nedávno jsem si musel koupit nové kraťasy. A brzo si asi dopřeji i nové triko… to bude super. Jinak zatím když mi něco z vybavení odejde, prohlásím že to tedy už dál nepotřebuji. A zatím mi neodešlo opravdu nic bez čeho bych se neobešel.
Hodila se ti na cestě VHF vysílačka? Používáš jiné bezpečnostní prvky pro přivolání pomoci, nebo nemáš potřebu?
Ano, VHF mám sebou. Několikrát se mi hodila už na Dunaji, kdy jsem díky ní mohl komunikovat s vodní správou a podařilo se mi tak proplout několik zdymadel. Na moři jí používám hlavně na odposlech při křižování lodních koridorů. Také se mi několikrát hodila pro odposlech lokálního počasí. Vysílačku považuji za základ pro zvýšení bezpečnosti. Je dobré mít možnost se spojit s lodí, která má zapnutého autopilota a posádka popíjí v podpalubí pivo.
Jako další bezpečnostní systém mám EPIRB. Tedy osobní SOS lokátor komunikující přes satelit. Dále základní povinné vybavení, jako je třeba světlice či oranžový kouř. Jsem rád, že to vše mám sebou a jsem rád, že to nepoužívám 🙂
Dává ti cesta energií, nebo se postupně vyčerpáváš a máš neustálou potřebu se dobíjet?
V součtu mi cesta energii dává a tedy čerpám. Někdy vyžaduje cesta i mou energii, ale to k tomu patří, je to férová výměna.
Máš v plánu cestu přerušit a pokračovat s odstupem času dál?
Otázkou je, co pro koho znamená slovo přerušit. Pro mě by takové přerušení znamenalo odcestovat například do České republiky z důvodu, že v cestě nechci pokračovat. Nic takového v plánu nemám. Já osobně vnímám smysl být na cestě, což ale neznamená sedět v kajaku.
Jaký jsi měl zatím nejpestřejší zážitek z pádlování na moři?
To není úplně jednoduchá otázka, ale zkusím napsat tři věci, co mě první napadnou. První je pádlování s delfíny v Černém moři, kde kolem mne plavali skoro každý den.
Zadruhé to bylo, když jsem si užíval divoké moře při silném větru a velkých vlnách. A když jsem se dostal bezpečně na pobřeží, čekala na mě policie. Někdo jí na mě zavolal, protože se asi o mě bál. To bylo v Černé hoře a podotýkám, že jsem po celou tu dobu na moři měl situaci perfektně pod kontrolou a až do setkání s policií sem si to opravdu užíval.
Jako třetí si vzpomínám na obeplouvání ostrova Amorgos v Řecku. Tehdy jsem se rozhodl během pěti dní obepádlovat celý ostrov. Na severu foukalo a tak jsem byl nucen zůstat na jižní straně ostrova, která se skládá z několika set metrových kolmých útesů, nořících se stovky metrů pod hladinu. Na tomto jižním pobřeží (cca. 35 km) byla pouze tři místa, kde se dalo vylézt z vody na kamenitou pláž. Tehdy jsem se rozhodl zkusit přímo z kajaku vylézt na útes, kde jsem asi ve 20 m nalezl malou římsu, kde se dalo trochu ležet. Kajak se mi podařilo vytáhnout několik metrů nad hladinu jen za pomocí lana v rukách. Tři noci jsem na této římse přečkal, než mě vítr pustil na severní část ostrova.
Nebude ti smutno až tu cestu dokončíš a vrátíš se do normálu, nebo to vracení do normálu nepřipadá do úvahy? Nebo se cesta už stala součástí tvého života?
Netroufám si tvrdit či polemizovat o tom, co je a co není normální. Jsem s tímto způsobem života spokojený a jsem šťastný. Vím, že až mi bude kajak malý, vyměním ho za plachetnici. Teď si vzpomínám na větu, kterou řekl jeden můj kamarád, když mne po více jak roce navštívil. Řekl: „Víš, když jsi tenkrát odjížděl, tak jsem si myslel že jsi blázen. Dnes, když přijdu každý den unavený z práce domů, tak si čím dál častěji říkám, kdo z nás dvou je vlastně blázen?“
Změnila cesta tvůj pohled na život a jestli ti cesta poskytla možnost se podívat na svou minulost z dálky a zamyslet se nad tím?
Jedním slovem ANO. A jsem vděčný že jsem si tuto cestu dopřál.
