Naložili jsme lodě a vyrazili vstříc novým zážitkům. Počasí mělo být dobré, slabý vítr a docela příznivý směr. Tentokrát se skoro nedalo pochybovat, že doplujeme v klídku a nebudeme se houpat na vlničkách. No, jak říkám, „skoro“ se nedalo pochybovat. Těch 125 kilometrů jsme si rozplánovali do pěti dnů, s přenocováním na divokých plážích.
Samotná cesta na Pelješac nebyla nijak náročná a dorazili jsme kolem půlnoci s původním plánem vyspat se v autě na parkovišti u nějakého kempu, kterých je na poloostrově Pelješac dost. Po projetí Orebiče náznaky otevřených kempů a nějakých těch parkovacích stání pro návštěvníky, kteří pozdě dorazí, zmizely. Jak jsme zjistili později, Orebič je známý díky perfektním podmínkám pro surfování (wind a kite) a přímo za Orebičem najdete velké množství kempů a levných stanovišť. Jelikož při noční jízdě touto krásnou vinařskou oblastí nám směrové tabule nepřály a nechtělo se nám spát jen tak někde, zajeli jsme do následující vesničky Viganj. Přímo v centru vesničky na nábřeží bylo míst dost, ale přece jen jsme se báli pověsti Chorvatska jako země, kde takové noclehy nemají pochopení u domorodců. Jak se ukázalo ráno, místní byli úplně v pohodě a náš malý sííkajakářský kemp pozorovali spíše se zvědavostí. Sice jsme se ráno probudili uprostřed rybího trhu, protože k přístavu tou dobou dorazila rybářská loď, ale zase jsme sjednali s nějakým místním pánem hlídání našeho vozidla, a to pouze za jednu krabičku cigaret 🙂 a v klidu jsme začali balit věci do plavidel, včetně čerstvě zakoupené makrely.
Plavba začala překročením klidného Pelješackého kanálu severním směrem. Vzhledem k tomu, že jsem měl pod sebou nového Chathama a nevěděl jsem, co od této lodi očekávat, zastavili jsme se na chvilku u tyrkysové pláže na krátký trénink sebezáchrany a eskymování. Počasí tomu docela přálo. Vlničky ze začátku nebyly nijak velké, ale po poledni začalo foukat. Předčasně jsme přistáli na úplně malé pláži mezi prázdnými chatami a rozhodli jsme se, že tentokrát přežijeme horší počasí radši v suchu a na stabilnějším podkladu. Místo se jmenovalo Gnjilanski rat. Žádnou konobu jsme nespatřili, i přesto, že jsme to místo celé obešli – tak jsme si dali výbornou makrelu. Spali jsme mezi skoro opuštěnými rybářskými loděmi, kde místa bylo sice málo, ale při pohledu na rozzuřené moře bylo najednou všechno fajn.
Ráno bylo studené, všude bylo vlhko a slunko bylo daleko za zády. Počasí bylo perfektní, ale předpověď na další den, kdy jsme měli obeplout severní část ostrova a pohybovat se podél nejnáročnějšího jihozápadního pobřeží, nepředpovídala nic dobrého. Rozhodli jsme se nevracet a jít do toho. Pádlovalo se opravdu výborně a dokonce se dalo i surfovat. Po obeplutí zátoky Vela Luka jsme nabrali rychlost a dopluli na přenocování do malé vesničky Prižba. Následující ráno bylo slunečné a zvedlo nám náladu. Protože vesnička byla v klidné zátoce, nedalo se odhadnout, co nás tento den na moři čeká a plni nadšení jsme vyrazili na možná poslední den plavby.
>
Vítr sice nebyl moc silný, ale nabíral rychlost až z Itálie, odrážel se od skal a na moři bylo něco jako „houpačka“ pro dospělé. Ještě, že jsme měli dobrou a vyváženou snídani 🙂 Do cíle zbývalo 45 km. Krásné skalnaté jihozápadní pobřeží nabízelo malé množství úkrytů, a tak jsme museli pořádně zabrat.
Hned za posledním výběžkem nás klidné vody Peljašackeho kanálu donesly přímo zpět, k našemu startovnímu bodu. Cestou jsme se radovali z krásného výhledu na Korčulu, který opravdu stojí za to. Vzhledem k tomu, že se počasí pořád zhoršovalo a jihozápadní pobřeží je opravdu náročné a znemožňovalo normální pádlování (je to prostě jeden velký výběžek 35 km dlouhý, pokud se někdo odhodlá, bacha na to!), obepluli jsme ostrov za 3 dny s celkovou vzdáleností 110 km.
Do našeho městečka jsme dopádlovali potmě, s cyklistickou baterkou na čele a teplé večerní počasí bylo „třešničkou na dortu“ pro náš poslední kilometr plavby. Ráno foukalo jako „blázen“ a měli jsme radost, že poslední den jsme pádlovali jako o život. Ještě se sem určitě vrátíme.
Lodě a vybavení:
- Prijon Próteus: kevlar-aramid. Je to prostě „méďa“. Hodně rychlý, stabilní a na vlnách i proti vlnám se chová velmi dobře.
- Necky Chatham 17: radost při surfování i na velmi malých vlnách. Hodně pohodlný při nasedání, posezení je velmi komfortní. Úložný prostor optimální. Náklony poslouchá perfektně, skeg funkční a nenahraditelný.
- Padlo RAAB: jako vždy nezklamalo, podrželo v těžkou chvíli a dělalo radost svou lehkostí a grácií.
- Šprajda RHINO: HIKO SPORT
- Vesty Stohlquist – Drifter
Diskuse uzavřena.