Na kýlové plachetnici jsem pár kratších plaveb absolvoval a uvědomuji si, že znalosti, které mám, jednak stárnou (a nepoužíváním mizí z mé beztak dost děravé paměti) a hlavně v některých oblastech (přílivové proudy, meteorologie) jsou dost nesouvislé a chatrné. Proto jsem zaplatil relativně dost vysoký poplatek za kurz (cenu považuju za jediné, ale o to výraznější mínus) a vyrazil na dva víkendy do Prahy, kde kurz probíhal v historické budově loděnice Českého Jachtklubu na Vyšehradě. Odměnou za vyšší cenu bylo to, že jsme se účastnili v počtu pouze 3 lidí, tak bylo možno se na všechno dopodrobna vyptat.
Už při zahájení jsem se ujistil, že absolvovat tenhle kurz má smysl – nejprve nám instruktor (velmi zkušený kapitán) velmi názorně vysvětlil jak je to s tou primární a sekundární stabilitou a proč je dlouhá loď rychlejší než krátká. Hned pak přišla na řadu práce s lany. Kupodivu, ačkoli jsem si v této kapitole dost věřil a bohorovně jsem očekával pár základních uzlů, musím uznat, že jsem se zase něco přiučil, hlavně pokud jde o správné stáčení lan na palubě, popř. jejich uvazování do tzv. vazáků. Což na druhou stranu seakayakář asi moc umět nemusí, stejně jako následující kapitolu věnovanou kotvení.
Nejdůležitější částí kurzu byla bezesporu navigace. V ceně kurzu jsou i dvě „falešné“ námořní mapy. Jsou to vymyšlené mapy, obsahující maximum možných informací, na které můžete v námořních mapách narazit. Pro všechna cvičení z navigace má navíc lektor připravená správná řešení na průhledné fólii, takže kde člověk udělal chybu (pokud jí udělal), se dozví ubohý frekventant velmi rychle. Musím dodat, že se to stávalo skoro všem – při převádění kurzů a pozic jste zahlceni množstvím čísel a tak pro chybování je prostor dost veliký. A to jsme nebyli ve stresu pocházejícím z mořské nemoci, tmy, zimy, strachu z toho, že s lodí najedeme na skálu apod.
Mimochodem, víte, že kurz se má vždy hlásit trojmístným číslem? Takže pokud jedete na kurzu 5 ° a chcete to třebas oznámit někomu do vysílačky, musíte říct „kurz nula nula pět.“ Víte to? Tak to je dobře.
Během navigace jsme se mimo jiné naučili jednak vybírat vhodné cíle pro náměry, ale i to, že pokud si uděláte tři náměry, je pravděpodobnost, že jste ve výsledném trojúhelníčku, proti očekávání většiny lidí, pouze 25% (a to nemluvím o tom, že spolu s nejmenovaným profesorem matematiky jsme později ještě snížili tuto pravděpodobnost na 12,5%) – prohlédněte si obrázek a uvidíte, že neprohádám, když budu tvrdit, že by se do trojúhelníčku umístila většina z vás.
Práce s mapou je sice zajímavá, ale potíž pro nás seakayakáře je v tom, že námořní mapy jsou vesměs dost velké, neskladné (a drahé). Přesto považuju dovednosti v kurzu ať už získané, nebo jen osvěžené za důležité. Navíc si myslím, že při přípravě důležitějších cest je záhodno obstarat si námořní mapy alespoň pro domácí přípravu plavby, protože některé důležité informace jinde nenajdete. Na práci s mapou úzce navazuje práce s GPSkou, které jsme se také věnovali. Existuje několik taktik, jak využít GPSku smysluplně, ale problematika vydá na samostatný článek, tak snad někdy najdu síly jej připravit.
Informacemi o přílivech a přílivových proudech vás také nebudu v tomto článku moc zatěžovat. Většina z nás jezdí zejména na Jadran, nebo na Balt, kde se s nimi téměř nesetkáme. Jen poznamenám, že jsem nikdy nenašel sílu nastudovat tuhle problematiku z knížek, ale na kurzu RYA jsem během dvou odpoledních lekcí základy v podstatě pochopil.
Meteorologii jsme se věnovali zhruba čtyři hodiny, během nichž jsme se naučili základy o frontách, nížích, výších a o tom, jak se chová barometr. Bohužel informaci o tom, jak rychle přijde po poklesu tlaku bouřka, vám nikdo nedá (škoda – co, moji milí obeplouvači Lošinju?!) Přesto barometr jistě patří do povinné výbavy seakayakáře.
Mimochodem jako výborný web týkající se předpovědí počasí v Chorvatsku nám byl doporučen www.prognoza.hr. Tak jej můžete vyzkoušet – je i v angličtině. Pokud jste techničtí hračičkové jako já, možná by vás mohl zaujmout přenosný přístroj umožňující příjem NAVTEX informací WETTERINFOBOX WIB2D – mini Navtex. Pokud jej obstaráme, jistě vás v nějakém dalším článku seznámíme s tím, jak funguje v podmínkách seakayakingu.
Předposlední kapitoly kurzu se týkají plánování plavby a bezpečnosti. Ohledně bezpečnosti musím vyzdvihnout podle mě jediný správný přístup – tato problematika se většinou „učí“ na moři v praxi, a hlavně se získává drilem. O jednotlivých postupech se nepřemýšlí, musí vám prostě přejít do krve. Je to podobné jako když se učíme eskimovat. Nestačí jednou dvakrát zvednout – na to, abyste měli jakous takous šanci úspěšně zvednout loď na rozbouřeném moři, v situaci, kdy máte strach o vlastní život, je třeba opakovat eskimování „do zblbnutí“ a nikdy s tréninkem nekončit. My máme svoje nudné “záchrany“ a eskimování, jachtaři pro změnu do úmoru cvičí „muž přes palubu“, kotvení a přistávání. Osobně si myslím, že mezi kajakáři jsou tyto nácviky podceňované, ale snad se situace bude lepšit.
Pokud jde o plánování plavby, zde přicházejí na řadu více či méně důkladné „checklisty“, seznamy, ve kterých si odškrtáváte (třebas jen v duchu) položky, na které nesmíte zapomínat. Namátkou: jak je plánovaný cíl daleko, v kolik hodin potřebuji doplout do cíle (stihnu to do setmění), jaká je předpověď počasí, existují omezení daná proudem, jaký je nejvýhodnější kurz, mohu po cestě zastavit a přerušit plavbu, mám nějaká záložní řešení atd. Spoustu z těchto otázek si před plavbou kladou všichni kajakáři (zejména vedoucí skupin), ale jste si jistí, že si je pokládáte vždycky všechny?
Nakonec jsme se krátce dotkli problematiky životního prostředí, ale protože je kurz zakončen zkouškou, už jsme mysleli na to, jak testem projdeme (udělali všichni), a tak jsme se ochraně přírody moc nevěnovali.
Kurz je podle mně vhodný pro vážné zájemce o mořský kajak, zvlášť pokud si chtějí (jako já) občas zajezdit na plachetnici. A na závěr bych ještě chtěl zmínit myšlenku, kterou kurz začal – existuje základní rozdíl mezi přístupem řekněme „britským“ a tím naším. Zatímco většina z českých absolventů kurzů vyžaduje certifikát, papírový doklad o tom, že někde kurzem prošla, v Británii se na kurzy chodí, když si člověk uvědomí, že potřebuje něco vědět. Takže tam nejde o to mít „řidičák“ na loď, ale o to, doopravdy se ji naučit řídit. Doufejme, že se tento přístup brzy rozšíří i k nám.
Odkazy:
RYA
Škola jachtingu
mini Navtex
předpověď počasí pro Jadran
Diskuse uzavřena.