Dlouho se nic nedělo, a tak jsem začal doufat, že se kurz třeba ani konat nebude a já budu mít další skvělou výmluvu pro své nicnedělání. Ale ouha – najednou mi zatelefonoval jeden z lektorů a mně bylo jasné, že došlo na nejhorší.
Jak jsem na kurz odjížděl? Plný strachů a obav. Nevím, jak jsou na tom laskaví čtenáři, ale moje znalosti lékařských věd nejsou nijak obsáhlé – základní kurs jsem absolvoval v Nemocnici na kraji města a vyšší odbornou školou mě provází MUDr. House. A musím přiznat, že jsem od všech obrázků, filmů či situací, ve kterých se vyskytuje krev, vždycky prchal co nejdál, jen abych se na ně nemusel dívat. Nedělaly mi totiž nikdy moc dobře. Proto jsem se dne, kdy jsem měl odjet na Vysočinu, poněkud obával (a to je velký eufemismus.)
Skutečnost někdy dokáže očekávání překonat. V dobrém i špatném. Nechci tady popisovat situace, do kterých nás vynikající lektoři opakovaně uváděli, protože předpokládám, že na kurz pojede dříve, nebo později většina ze čtenářů našeho webu. Tak proč vás připravovat o moment překvapení. Ale mohu garantovat, že zatímco na počátku stojí většina účastníků nad bezvládným tělem svého kamaráda zcela bezradně (pokrytí ležícího těla bundou neuškodí, ale moc nepomůže, co?), po těch nabitých pěti dnech vám „pouhé“ bezvědomí bude připadat málem jako banalita. Což trochu přeháním, ale nejspíš budete docela dobře vědět, co zhruba dělat.
Co s ní asi tak mám dělat??
(Foto: Skipy)Principem kurzu je školení zážitkem, a tak jste postupně uváděni do stále složitějších a VELMI REÁLNÝCH situací, při nichž si ověřujete, co jste se již dozvěděli, získáváte rutinu v provádění základních postupů a navíc koukáte jako vrány, protože každá nová simulace přináší nové nečekané potíže, se kterými jste nepočítali. Čili na konci kurzu víte, že pokud se něco stane, tak že kromě toho, že si s tím asi poradíte, to bude složitější, než jste čekali.
Při jedné z posledních akcí jsem dostal na starost resuscitaci Kena (což je transsexuál, který se po českých zemích před změnou pohlaví pohyboval pod jménem Andula) a je třeba konstatovat, že kromě puchýře na dlani, který se mi po 15 minutách nepřímé masáže srdce udělal, jsem tím prošel natolik v pohodě, že jsem se stihl i rozhlížet, co se děje kolem, což při prvních simulacích vůbec nepřipadalo v úvahu. Na druhou stranu, rostoucí složitost řešených „případů“ vás opravdu ani na chvíli nenechá ukolébat v pocitu jistoty a vaše sebevědomí (tedy to moje alespoň) nikdy nenabude obludných rozměrů Tak-teď-mně-už-nic-nerozhází-a-zachráním-celý-svět-levou-zadní.
Pokud vás zajímá, jak jsem na tom s tím strachem z krve po absolvování kurzu, tak vězte, že jsem se ho konečně zbavil. Po čištění skutečných a dost hlubokých ran (neptejte se, jak jsme je získali) a po dost otřesné simulaci, kdy mi z pravého zápěstí stříkaly hektolitry životně důležité tekutiny (naštěstí mi někdo ruku včas ošetřil a tak jsem přežil), jsem nakonec došel do svého bodu zlomu. Tep oběti, u které jsme měli podezření na vnitřní poranění, jsem si poslední den už v klidu zapisoval prstem do kaluže krve, která z toho nebožáka vytekla na podlahu.
Příprava improvizovaných nosítek z pádel a házečky. Tam kdesi uvnitř je živý člověk!
Další strachy, které provázely můj odjezd na kurz, byly z toho, že na nás budou lektoři strašně přísní (jde přece o život!) a že to budu kazit a lidi mi budou pod rukama houfně umírat. Tak tenhle strach zmizel ještě rychleji než ten z krve. Nebojte se na kurz jet – nikdo vám nevynadá, dokonce ani v případě, že potáhnete po schodech člověka s poraněnou páteří a budete ho při tom držet za hlavu. Na kurzu víc než kde jinde platí, že chybami se člověk učí.
Každá simulace končí shrnutím. Oběť se vám při něm svěří se svými pocity a vy ihned zjistíte, co jste udělali špatně. Kromě toho vám ale řekne i to, že poté, kdy jste jí dolámali páteř, jste se o ni přeci jen postarali dobře. Takže se nikdo necítí jako lempl a všichni jsou pozitivně motivováni k tomu, aby to příště bylo lepší. Jeden z účastníků zhodnotil svou spoluúčast na záchraně vodáka z řeky slovy: „No, já ani nevím, co se mi povedlo. Jsem hlavně rád, že jsme ho vytáhli z vody.“ A byl velmi překvapen, když ho lektor ujistil, že po vytažení držel hlavu postiženého jako buldok (terminus technicus) a že se zachoval naprosto profesionálně.
Dobře jsme také byli připraveni na fakt, že při záchraně života neexistují kompletní a dokonalé návody. Většina rozhodování vám nepřipadá jako výběr dobrý – špatný, ale v lepším případě jako špatný – ještě horší. Nakonec se tedy pro nějaké řešení rozhodnete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ejhle – ono to tak je dobře. To mi moc pomohlo, je to ta chvíle, kdy nad zraněným stojí spousta lidí a mudruje, jestli s ním pohnout, nebo ne. Že také nevíte, jak se rozhodovat? Jeďte na ZDrSEM!
Tihle vodáci už ví, co mají dělat. Jak jste na tom vy?
(Foto: Skipy)
Je třeba přiznat, že složitostí a sporných momentů bylo na kurzu víc. Ilustruji vám to příběhem. Kdysi jsem se u moře nachomýtl k situaci, kdy se nedaleko ode mě ve vysokých vlnách začal topit člověk. Jeho kamarád se hnal na břeh pro surfové prkno, ale než se vrátil, ten člověk ve vodě zmizel a utopil se. Já od té doby přemýšlel, zdali jsem do vln neměl mezitím skočit a zkusit ho vytáhnout. Neměl! Platí totiž mimo jiné to, že když se dostanete do krizové situace, musíte nejprve udělat první krok (o Třech krocích se na kurzu dozvíte ažaž), který zní: „Zastav se“. A v rámci zastavení musíte zajistit nejprve bezpečnost svojí, pak lidí okolo a AŽ PAK řešíte problémy postiženého. Zní to cynicky, sobecky a já nevím jak ještě, ale jedno z hesel, kterými jsou vyzdobena skripta je: „Mrtvý nikomu nepomůžeš.“
Abych svoje povídání shrnul – nikdo neváhejte a na ZDrSEM (ať už Standard, Vodák, Horal či jiný) se bez odkladu přihlašte, abyste to stihli dřív, než to budete potřebovat. O moři se říká, že ve většině situací vám nejprve pohrozí a pokud se podle varování nezachováte, tak udeří. Já měl tu kliku, že jsem se k havárii, či ohrožení života krom jedné výjimky před kurzem nedostal. Jste si jistí, že tohle štěstí budete mít i vy?
A nebojte se, vesměs jsme se dobře bavili a skoro jen tak mimochodem zachraňovali. Rozhodně to stojí za to.
A kdyby se vám náhodou, čirou náhodou stalo, že by vám při teorii týkající se léčení poraněných končetin lektor nesdělil, proč k němu potřebujete zdravý ROZUM, tak se ho zeptejte. Já vám význam téhle zkratky nevyzvoním, to si buďte jisti. Určitě mi pak dáte za pravdu, že pokud jde o první pomoc, nemohli jste se dostat do lepších rukou.
VPJ
(Nakonec přidám úplně zdarma jeden dobrý tip: až budete chystat své lodě na jarní sezónu, nalepte si tessa páskou na dobře přístupné místo termoizolační fólii, kterou koupíte v každé lékárně za pár korun. Může se vám hodit.)
Odkazy:
www.zdrsem.cz
http://www.hydromagazin.cz
Diskuse uzavřena.