První noc na cestě byla poněkud šokantní. Nocovali jsme totiž v průsmyku San Bernardino, kde teplota v noci klesla na nějakých 5°. Po rozednění jsme zjistili, že na protějším svahu je v naší výškové úrovni sníh. A bernardýni s rumem nikde! Ale hned jak jsme dorazili k jezeru, byly naše obavy ze zmrzlé dovolené rozptýleny. Lago di Maggiore je totiž obklopeno palmami a teplota od té chvíle neslezla pod 20°C. Pro pořádek podotýkám, že nadmořská výška hladiny je nějakých 190m.n.m.
První den jsme propádlovali část jezera, která je na sever od města Maccagno, kde jsme také poprvé a naposledy využili služeb kempu. Další dny jsme už cestovali s bagáží a spali kde se dalo. Jezero jsme projeli za 4 dny a můžeme jej doporučit všem, tedy nejen zelenáčům našeho kalibru. Voda je čistá, teplá a domorodci jsou vlídní. Jen je třeba dávat pozor na místní faunu. Jeden člen výpravy (proč zrovna já??) byl postupně napaden: hejnem komárů a much tse-tse, pološílenou labutí, potom vodním hadem tlustým jako ruka a dlouhým asi pět metrů a nakonec dvěma zdivočelými domácími psy, před nimiž jej na poslední chvíli ochránila jen vzdálenost 200m, ze které na nás celou noc štěkali, betálné obojky na kterých byli uvázáni a vysoké ploty, za kterými byli zavřeni. Ještě teď mám husí kůži. (Po návratu jsem se navíc v novinách dočetl, že v neděli byl z jezera odloven zuřivý candát, který pokousal šest lidí! Nekecám! V lidovkách o něm psali. Zřejmě letos nebyly žádné učitelky na Jadranu.)
O víkendu byl na vodě mumraj. Vysoká hustota provozu motoráků a parníků vytvářela příjemný kolorit naší plavby, protože se za nimi všelijak míchaly vlny, takže občas jsme netušili, z jakého směru přijde další. Ale alespoň jsme trochu potrénovali. Od pondělí bylo jezero výrazně klidnější a tak jsme postupně projeli Luino (nezaměňujte prosím písmeno „u“ za jakékoli jiné) – Porto – Laveno – Monvalle – Angeru – Sesto Calende – Aronu – Lesu – Stresu – ostrov Isola Bella (místní servírky jsou skutečně bella) – Verbánii a Castelli di Cannero.
Pak jsme autem přejeli na Lago di Lugano, kde nás sice nejprve zaskočil déšť (zlatá slunná Itálie… Ve Švýcarsku je výrazně horší počasí!), ale čekání na slušné počasí se vyplatilo. Za jeden den jsme projeli jezero, které je snad ještě o něco hezčí než Maggiore. Na rozdíl od něj má mnohem více neobydlených břehů a tak je stále na co koukat – tedy pokud zrovna nejste fandové do italsko-švýcarské víkendové architektury, pak by pro vás až tak vhodnou volbou nebylo.
Vypluli jsme z Ponte Tresa směrem na Morcote. Pak jsme projeli pod mostem-náspem a minuli italskou enklávu Campione (kdo neví, oč jde, ať se podívá do mapy.) Za ní, přímo naproti Luganu, je vysoká, téměř kolmá skalní stěna obývaná dravci, volavkami a jinou ptačí havětí. Dole u vody z ní rostou fíkovníky, ovšem na plody si zajeďte o něco později. V půlce července byly ještě nezralé. Následující východní část jezera je asi nejkrásnější, její jižní břeh je téměř neobydlen a celý porostlý stromy.
A teď pozor! Varování! Na konci jezera, před obcí Porlezza je těžko uvěřitelná geografická anomálie – nejdelší námořní míle na světě. Asi vlivem únavy a horka jsme jí zdolávali snad deset hodin. Za námahu jsme se odměnili vynikající zmrzlinou a chianti v místní geláterii. Pádlování zpět bylo provázeno dalším prapodivným jevem – celý týden jsme totiž jezdili proti větru a ani tady nenastala výjimka. Naštěstí po hodině či dvou se vítr utišil a my mohli v klidu dokvrdlat na večeři, kterou jsme ukuchtili okolo deváté na pláži v Melidé. Následovala noční plavba do Ponte Tresa, kam jsme dorazili o půlnoci.
Protože nám zbyl ještě jeden den, rozhodli jsme se prozkoumat Lago di Varese. Ale asi jsme si vybrali špatný břeh – našli jsme jen pláž zaneřáděnou labutěmi a vodní hladinu zasypanou bójkami veslařských závodních drah. Zklamaně jsme se otočili a vrátili se na Maggiore, naposledy se vykoupali a mazali domů.
Za těch pět dní jsme tedy v nádherném počasí upluli okolo 110nm (výhradně s grónskými pádly), spálili si dvoje záda a vypili 10 vynikajících pertikulovaných kafí. A na otázku z úvodu, tedy jaké jsou ty prázdniny na qajaqu odpovídáme jednoznačně a dvojhlasně: „Skvělé!“
Pokud by snad někdo měl doplňující otázky, jsem mu plně k dispozici.
Pinďa a Brčí
Diskuse uzavřena.