Jako ideální startovací bod bylo vybráno městečko Osor. Můžeme jej bez uzardění doporučit všem, kdo se do těchto míst chystají – je zde velice malý přístávek, kde vás místní nechají parkovat a kde je dobrý přístup do moře. Dokonce pokud požádáte, bude vám doplněna i voda. Jen se neptejte tak hloupě jako já, zda je pitná. Dostalo se mi ujištění, že jsou to cyankáli, ale to že jistě nevadí. Dalším bonusem, kromě zajímavé technické pamětihodnosti – otáčecího mostu spojujícího Cres a Lošinj, je místní kemp. Tam se totiž můžete při troše drzosti po plavbě i osprchovat. A pokud nejste drzí jako my, jistě to je možné za úplatu.
Městečko Osor od jihu
Naše skupinka z neznámých důvodů hned po vyplutí zamířila ke břehům Lošinju a začala tak obeplouvat špatný ostrov. Ne, nebyla to chyba v navigaci, jen se nám prostě Lošinj zdál hezčí. Nocování probíhalo po celý týden (bylo už trochu po sezóně) naprosto poklidně, dokonce nikdo neměl námitky ani proti tomu, když jsme přenocovali na městské pláži v Mali Lošinju. Pokud nám ovšem místní nechtěli něco naznačit tím, že nám ukradli jeden foťák. I když naštěstí vybrali ten horší ze dvou, které jsme měli sebou.
Další dny už proběhly k naší naprosté spokojenosti – počasí ucházející, moře čisté a zátoky (až na jednu) také. Proto se splnilo to, kvůli čemu jsme si do Chorvatska namířili. Chtěli jsme totiž zjistit, zda bude mít skupinka našeho formátu možnost plavit se po Jadranu a užívat pohostinnost místních břehů, aniž by jí otravovaly pověstné žádosti domorodců o placení všemožných poplatků a pokut. Jde to, jen to nikomu neříkejte, pochopitelně se to totiž nesmí. Ale moře za to rozhodně stojí. Takovou modrou barvu nenamíchal ani Picasso ve svém nejlepším období.
Nejkrásnější zátoka na Lošinju – Balvanida
Zažili jsme i horší počasí.
Pokud by vás zajímala trasa, vězte, že jsme objeli Lošinj kolem dokola a protože nám zbyl jeden den, dali jsme i kousek toho původně plánovaného Cresu. To už tak krásný ostrov nebyl – na Lošinju jsme nezahlédli ani jednoho komára, zřejmě proto, že jsou všichni nastěhovaní na Cresu. K tomu si přidejte několik ostrých bouřek (skoro bez varování, že?) a vyjde vám, že je lepší se toulat opuštěnými zátokami Cresova menšího bratříčka. Tak jako tak – najeli jsme v poklidném a odpočinkovém tempu něco kolem 100 kilometrů a užili si krásné pozdní léto na Jadranu. Pokud nemáte kam jet, neváhejte, než se o této destinaci dozvědí komáři, či než místní poznají, co znamenají zlověstně dlouhé lodě na střeše přijíždějících aut.
Jednotlivé dny jak šly za sebou:
1. 24 km
2. 17 km
3. 19 km
4. 21 km
5. 11 km
6. 17 km
Diskuse uzavřena.