„V létě jezdí na seakayaku každej …“
Sedím si pěkně v teple u praskajícího krbu a lámu si hlavu, co mám vlastně napsat o naší výpravě do Švédska. Z repráků se ozývá W. Ryvola, který zpívá něco o tom, že neví „co z toho má, pořád se jen toulat.“ Vážně netuším. Než jsme odjeli, zaslechl jsem názor, že na vodu se jezdí v létě, v zimě se přece jezdí na lyže. No, pokud jste tenhle druh lidí, nečtěte dál. Tohle není článek pro vás. Je pro ty druhé, kterým zas tolik nevadí, že jim je zima, že jim sněží do polívky, štěkají na ně slušně vychovaní psi, ani to, že se ukáže, že toho nakonec zas tolik nenajezdili. Hlavně, že zážitek byl intenzivní, neníliž pravda, milostivá paní?
Teď pár údajů pro faktografy – vyrazili jsme rovnou z vydařených Zimních Slapů. Trajektem z Rostocku jsme se nechali dovézt do Trelleborgu. Jako vynikající volba se ukázal odjezd ve 23:00. Ten totiž přistává na druhém břehu ráno v 06:00 a tak skýtá ideální příležitost pro posilující a klidný spánek, pokud ovšem nemáte jako my pech na větrné počasí, kdy na nás padaly lahve a přes spacáky nám běhali strachem pološílení lodníci. Ovšem pokud chcete využít služeb TT Line, objednejte si lístky přes web, prý ušetříte. Nebo radši jeďte se společností Scandiline. (Cenový rozdíl je opravdu citelný: 165,- € TT Line oproti 120,- € Scandiline za tři lidi, jedno auto – jedna jízdu přes moře.)
Ve Švédsku panovalo v druhé půlce února zimní počasí – mráz kolem mínus pěti až sedmi. Když jsme vystoupili z auta ve Fjallbäce, trochu nám zamrzly úsměvy. Široko daleko žádná, vůbec žádná volná voda. Jenom led. Standa vzteky okousal vlajkový stožár (takže jsme dovezli vysokoctěnému Grónskému klubu vkusný suvenýr – jen ještě nemohu vycinkat, co to je.) Zato Radek zachoval svůj pověstný klid a měl pravdu.
O kus dál na sever jsme záhy našli příhodné místo. Jde o ostrůvek Tjärno. Je dostupný autem a najdete na něm pěkné místo pro vstup do vody i parkoviště pro odložení auta. My jsme na první den už nenašli síly vyrazit na vodu a tak jsme opodál zalezli do luxusní dřevěněné kadiboudy, kterou měl ve svých pověstných mapách od minulých výprav zanesenou zkušený geograf Standa. Vážně! Standa má mapy všech kadibudek ve Švédsku, zeptejte se ho.
Po nepříliš teplé noci jsme se druhý a třetí den věnovali tomu, kvůli čemu jsme sem jeli. Popíjeli jsme svařák, totiž co to melu – vyrazili jsme na vodu! Nehodlali jsme se pouštět do nějakých větších akcí, byli jsme v takových podmínkách (snad kromě grónského veterána Standy) na moři poprvé a chtěli jsme to hlavně ozkoušet a zjistit, co to s námi udělá. Proto jsme na naplánované Kostry, které od nás ležely nějakých pět kilometrů ani nejeli – předpověď totiž moc slibná nebyla a foukalo soustavně od pobřeží. Jezdili jsme tedy podél Tjarnö, na sever a na jih. Toulali se mezi ostrůvky, které tady tvoří malé bludiště a musím říct, že moře v tuhle roční dobu opravdu budí respekt. Vypadá, že k naštvání nemá moc daleko.
A co že to s námi udělalo? Mnohé! Po spatření tuleně sotva dvacet metrů před přídí, po sundavání totálně zmrzlé šprajdy, po jízdě kolem ledových ker a lehce zasněženého pobřeží, jsme se jednohlasně rozhodli expedici překřtít na No Frost I., čili za rok jedeme znovu. Někam dál a budeme víc pádlovat.
Ponaučení jsme si dovezli mnohá – zjistili jsme, že pro nás bylo těžší přežít dlouhé a ledové noci na břehu, než si jezdit v kajaku (v zimním táboření se nejvíc vyzná absolutní tepelný flegmatik Radek – ten člověk vůbec netuší, co to znamená, když někdo řekne „Je mi zima.“ Pro něj je to nesrozumitelné asi jako zpráva pro Evropský garanční fond.) Máme jakous takous informaci co a jak vařit, jaké spacáky si nebrat, jaké používat na vodě rukavice. Taky jsme poznali, že led je slanej a že moře v zimě moc nevoní. A ze všeho nejdůležitější je, že máme chuť v tomhle studeném dobrodružství pokračovat.
Takže za rok milým čtenářům snad přinesu zprávy z expedice No Frost II. A už se na to moc těším.
Kompletní záznam z výpravy najdete na mém blogu.
Fotografie jsou tady.
Krátké video
Diskuse uzavřena.