Od Pacifiku k Atlantiku – na kajaku kanadskou divočinou.
Inspirován článkem o knížce Grónská setkání bych vám rád představil někoho a něco. Jedná se o další knížku na téma pádlování (někde široko daleko) s názvem: Od Pacifiku k Atlantiku – na kajaku kanadskou divočinou, která vyšla na sklonku loňského roku ve vydavatelství Baset. A tím někým, koho chci představit, nebudu já, ale autor a zároveň hlavní postava cestopisu.
A kdo to vlastně je? Jmenuje se Ilya Klvaňa. Zklamání, že se nejedná věhlasné jméno vodáckého nebe? Taky jsem ho do té doby neznal, než jsem přečetl tuto knížku. Narodil se v Kanadě v rodině českých emigrantů. Ve dvaceti letech se rozhodl postavit kajak a přepádlovat severoamerický kontinent, jak už název knihy napovídá. Proto si postavil kajak ze dřeva a udělal zkušební jízdu. Řeknete si :“takových a podobných už bylo, je a bude“, ale on to nakonec dotáhl do konce. První pokus se nepovedl, a tak postavil druhý kajak, se kterým to pak dotáhl úspěšně do cíle. Je sice pravda, že na konci na kousek zapojil i kolo, ale na té trase, co absolvoval, je to zanedbatelné. Jeho cesta se uskutečnila před cca 16 lety. Nastoupil na ni 11. května 1999 a dokončil ji 26. listopadu 1999. Možná vyznavače mořského pádlování trochu zklamu. Toho moře je tam poněkud méně – trochu na začátku a trochu víc na konci. A mezi tím jsou tisíce kilometrů pádlování po řekách po proudu i proti proudu, po jezerech a přehradách. K tomu trochu koření v podobě přenášek a portáží po sněhu i po suchu. Když uvážím, že těch přenášek a portáží bylo celkem kolem 300 km tak je to pěkně okořeněná cesta. Kdysi jsem portážoval na severu Finska z jezera do jezera kolem 3-4 km. Přišlo mi to děsná dřina, ale v porovnáni s 20 km vkuse je to určitě heřmánkový odvar. Těch 300 km přenášek bylo samozřejmě různě rozseto na trase pádlování dlouhé kolem 9000 km. Každopádně kilometry jak pěší tak vodné lze považovat za bezesporu úctyhodný výkon.
Knížka popisuje jeho cestu deníkovou formou od startu do cíle. I když forma deníku údajně není
nejlepší pro psaní článku a knih s cestopisnou tematikou,tady mi to ani nevadilo. Možná je to ale
tím, že se nejedná o dennodenní výčet typu: ráno jsem se vzbudil, posnídal, sbalil, pádloval, přistál, najedl a spal a pořád dokola a po x dnech bylo dopádlováno. Jednotlivé kapitoly nejsou po dnech, ale delších časových a délkových úsecích. Je v nich dost prostoru, kromě pocitů z pádlování i na vnímání přírody, krajiny, okolí, setkání se zvířaty a s lidmi.
Myslím, že knížka je celkem čtivá a zajímavá a taky inspirativní. Vodáckých cestopisů u nás asi
moc nevychází, ale tento řadím mezi lepší a mé oblíbené za posledních pár let. Je to ale názor
subjektivní, který jiný čtenář nemusí sdílet. Přečtěte si ji a můžete si vytvořit svůj názor.
Ja(no Gazda)
Omlouvám se za případnou gramatiku a nedokonalou češtinu.
Diskuse uzavřena.