Sto kiláků  samoty

Escrito por: Gabriela García Marquéta

Velmi jednotvárná  osamělá fotoreportáž z velmi jednotvárné hromadné akce. Nečekejte, že se dočtete o tom, co se na O 106 dělo.

V hlavní roli příď Metaxy. Ve vedlejší roli list Corsairu.

Special thanx to Markýz a Radek, za poskytnutí výše uvedených předmětů.

Zítra startuje akce „O 106“, další to výplod chorých a alkoholem zatemnělých seakajakářských mozků. Cílem je upádlovat 106 km, což je podle kilometráže vzdálenost mezi Týnem nad Vltavou a Živohoští na Slapech. Pojmenování Maratón mi v tomto případě přijde značně podhodnocené. To, že se akce účastním, lze vysvětlit také pouze trvalým úplným zatměním mozku. Jihočeskou sekci tvořím já spolu s Vítkem a Radkem. Půl dne rozmísťujeme auta po republice a večer se konečně scházíme v Tejně s hlavním zatemněncem Ondrou a dalším tuctem účastníků.  Marně se dožaduji dámského trička z akce. Hlavní organizátor se sice pyšní davem věrných obdivovatelek vydávajících se za seakajakářky, po kterých se ovšem, teď když jde do tuhého, slehla zem. Vítězství ve své kategorii bych tím pádem měla v kapse, bohužel ale počítám se smrtí hladem, vysílením a tropickým šílenstvím v lepším případě někde na šedesátém kilometru. Jedinou útěchou mi je, že  k vzájemnému překvapení zjišťujeme, že z přítomných borců nikdo zatím podobnou vzdálenost neujel, a ani se jí nepřiblížil.