Dlouho jsem váhal cokoli zveřejnit o tajné misi vzhledem ke křehkosti jednoho ze skvostů české přírody. Věřím však, že kamarádi vodáci a lidé uctívající přírodu jistě porozumí mému apelu. Píše se 1. a 2. září léta páně 2009. Na toto strategické datum jsme si naplánovali akci, na které si i takový přeborníci jako je Wostrá Lezba z Hořic v Podkrkonoší netroufli :o)

Se mnou se do jasného průseru porušující zákon o Národních Parcích ČR, (dále jen NP) vydala Baruše H. Co předcházelo tomuto bláznivému nápadu? Počátek všech úvah je v kraji bez vody. Jen pár rybníků odkud odtéká voda pouze požeráky, po vydatných deštích nanejvýš jalovými splavy, ano, Vysočina. Při jedné z vycházek s rodiči, ještě jako malý kluk, narážím na řeku. Pravda dva metry šíře není nic moc, ale teče tady kolem Telče! Při pozorování třpytících se zrnek písku v naplaveninách meandrů, na které pronikají paprsky slunce přes větve vrby, z lávky ze dvou smrkových klád mě napadá „je-li to řeka, kde asi pramení?“ Později nalézám pramen u obce Panenská Rozsíčka. Dekoruji se na kluka od řeky! :o) Uběhne mnoho krásných let a já se při mé pouti životem setkávám na Vysočině s přáteli, co jezdí vodu. A kde? Vždyť Vysočina je bez vody ke sjíždění! Předesílám, že v tu dobu připravuji životní cestu na projetí celého Nového Zélandu.