Vilhjalmur Stefansson

Když jsem pátrala po knížkách o Inuitech, narazila jsem na 2 knihy od Vilhjalmura Stefanssona, a to: My life with the Eskimo (Můj život s Eskimáky) a Hunters of the Great North (Lovci Velkého Severu). I když jsem o Stefanssonovi nikdy neslyšela, hned jsem si obě knihy objednala. Nejdříve dorazila Hunters of the Great North, je pěkně napsaná (čte se jedním dechem, vůbec mi nevadí, že není o gronských Inuitech, ale Inuitech žijících u ústí řeky Mackenzie). Než ji přečtu (abych mohla rozšířit Vaše obzory článkem o této knize), moc ráda bych Vás seznámila s Vilhjalmurem Stefanssonem.

Vilhjalmur Stefansson je poměrně známý (zejména v Kanadě) polárník, cestovatel a etnograf. Narodil se roku 1879 islandským imigrantům Johannu Stefanssonovi a Ingibjorg Johannesdotirr v Amesu (Manitoba, Kanada). V této kanadské provincii žila v té době velká skupina z Islandu. Roku 1881 se rodina přestěhovala do Severní Dakoty. Už jako malý si Stefansson užíval života v divočině. Otec mu zemřel velice brzy a tak se jako poměrně mladý pomáhal starat o příjem rodiny prací na farmě. Roku 1898 nastoupil na univerzitu v Severní Dakotě. Roku 1902 přestoupil na univerzitu v Iowě, kde r. 1903 získal titul B.A. Poté studoval na Harvardu, nejdříve srovnávací náboženství, poté si vybral antropologii. V letech 1904 – 1905 se věnoval archeologickému průzkumu Islandu. Vypracoval zprávu, která zaujala organizátory polární expedice Američana Leffingwella a Dána Mikkelsena. Nabídli mu místo na lodi Duchess of Bedford v chystané expedici. Po dlouhém váhání Stefansson přijal. Domluvili se, že se Stefansson z Harvardu dojede vlakem do Winnipegu, odtud popluje lodí po řece Mackenzie až do jejího ústí v Beaufortově moři, přepluje na ostrov Herchel, kde v té době měla stanici kanadská Hudson Bay Company a tam se nalodí. Stefansson na ostrov Herschel dorazil včas, nicméně brzký příchod studeného počasí způsobil, že loď Duchess of Bedford nestihla projet a přijede tudíž až na jaře. Stefansson tak strávil první zimu na severu. Opustil stanici Hudson Bay Company a celou zimu žil na pobřeží s Inuity.

Vilhjalmur Stefansson Read More »

Plavební značky

V poslední době se seakajakingu začaná věnovat stále více Čechů a to i přesto, že nemáme moře. Když už si člověk pořídí kajak, snaží se, aby jezdil co nejvíce. Kvůli absenci moře využíváme jezer a řek a to nejen u nas, ale i okolních státech. Velkou výhodou pádlování na českých řekách je to, že vodní cesty jsou „veřejné“, tudíž můžeme i na kajaku zdarma využívat zdymadel vyskytující se na např. na Vltavské kaskádě. Na druhou stranu jsme povinni dodržovat pravidla platící pro vodní cesty a to zejména:

1. Řád plavební bezpečnosti – vyhláška Ministerstva dopravy č. 344/1991 Sb.

2. Zákon č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě 

Tuzemské vodní cesty jsou označovány poměrně velkým množstvím značek. I když se na kajaku vejdeme teměř všude, myslim, že bychom značky měli znát a pokud možno je respektovat. Naším chováním na vodě ovlivňujeme názor, který si na náš sport lidé (např. z Plavební správy) vytvářejí. Nechceme přece, aby nezodpovědné chování vedlo k tomu, že nás nebudou pouštět do komor apod.

Plavební značky Read More »

Tradiční inuitské oblečení

Ještě než Vás seznámím s tradičním inuitským kajakářským oblečením dovolila bych si vysvětlit rozdíl mezi názvem Inuita a Eskimak. Národ žijící na severu Ameriky sám sebe nazývá Inuity, což v překadu znamená „muž“. Více známé označení  Eskimaci je ale pro Inuity velice  hanlivéí (i když pravdivé), protože znamená „pojídač syrového masa“. Na stránkach Britského muzea je zajímavá virtuální výstava

Tradiční inuitské oblečení Read More »