Koncem léta jsem v HGčku něco okukoval na krámě a z ničeho nic mi Stanďoch povídá: „Hele, nechceš si promluvit tady s nějakejma lidma, možná by jste našli společnou řeč“. A tak se stalo, že jsem se připojil k projektu Seakayaková škola. Byl to vlastně logickej krok mý dlouhodobý vize a mise, kterou jsem v pádlování přijal za svou – aby to naše ježdění na moři nebylo „o hubu“.
První akce který jsem se mohl instruktorsky podílet byl tréninkový kemp na Rujáně na začátku května. Pro získání, či posílení bezpečnostních dovedností před nadcházející sezónou ideální čas i podmínky – studená voda a silnej vítr. Výzvu přijalo osm borců a borek a musím říct, že jsem ještě nikdy neučil tak motivované kajakáře. Zázemí jsme našli v bezva kempu kousek od Breege, doslova pár kroků od moře a tak jsme veškerý trénink mohli provádět s prázdnýma loděma. První dva dny jsme věnovali nácviku všemožných záchranných technik. Nalejzání do kajaku v týmu, ve dvou, solo, tahání na krátko, na dlouho, ve větší skupině. Nejdřív vždy na sucho na pláži, a potom na ostro ve studené baltské vodě. Třetí, poslední den jsme si střihli dvacetikilometrový výlet na mys Arkona s malou zastávkou na rybí sváču. V průběhu pádlovačky instruktoři oběma skupinám nasimulovali několik incidentů a také jsme se trochu pověnovali týmove dynamice při pádlování. Cestou zpět se nám zadařilo i lehce zasurfovat. Večer po pádlovačce ještě na účastníky čekal ve společenském stanu krátký teoreticko praktický blok, o vybavení a o zdravovědě.
Na celé akci mě velmi bavilo několik momentů, nasazení studentů, vysoký počet instruktorů, který umožnil si troufnout i na složitější věci a hlavně humor a dobrá nálada. Tolik kameňáků už jsem dlouho neslyšel. Bylo to príma, tak příště zas…
Všechny fotografie: Vojtěch Dvořák