Ve chvíli, kdy hlavní organizátor ještě detailně zkoumá krásy Moravských Budějovic, započíná pitka v hospodě se servírkami, které odmítají servírovat. Zase jsme všichni hrozně chytří a rozumíme úplně všemu, především lodím, vlnám, mořím a mapám. Hluboko po půlnoci nastává nebezpečná hranice, kdy začínáme rozumět dokonce i intervalům blikajících majáků a měřítko „jako kráva“ začíná být všem vlnám malé. Je čas, aby se udatní čeští seakayakáři odebrali ke svým Květám a Juliím (aby nedošlo k nedorozumění, tak se v kempu jmenují chatky).
Ranní instruktáž o sobotním programu ještě moc nepobírám, zaujala mě jen informace, že v neděli bude Silva (zde přítomná) rodit (do vody) a dostaví se tak konečně nezvaný host, důležitý prvek vyprávění.
Než k této pamětihodné události dojde, krátíme si čas vyjížďkou prokládanou metodickými vložkami. A abychom nezapomněli na explicitně naučné složky žánru, přinášíme Vám jeden z probíraných záběrů:
Záběr (česky by to mohlo být něco jako přitažení přídě), kromě toho, že v dobrém provedení určitě okouzlí každou vikingskou ženu, se hodí k rychlému zatočení kajaku za pohybu, tudíž je vhodný k odvrácení hrozícího neštěstí, blížíme-li se ke kameni, lodi nebo jinému seakayaku. Vybírám jej proto úmyslně pro dva nejmenované členy GK, kteří se specializují na blízká setkání třetího druhu, že jo, Honzo a MarkétF.
Takto vypadá dokonale zvládnutý bourádr (foto Markéta Syllová)
Záběr se provádí za pohybu, je tudíž potřeba se rozjet, což doufám zvládneme bez další instruktáže. K zahájení zatáčky použijeme např. široký záběr. Jakmile kajak začne zatáčet, provedeme náklon na hranu, která je vně zatáčky. A zde začíná zábavnější část záběru – na straně, na kterou chceme zatáčet, zanoříme list pádla do vody hodně vepředu (na úrovni chodidel). Vrchní ruka jde zhruba přes čelo. Při zanoření máme pádlo v neutrální pozici – souběžně s kajakem – poté začneme pádlo pomalu otevírat, tzn. odklánět záběrovou stranu listu od kajaku – it´s a kind of magic, už točíme! Zde si můžete prohlédnout názorné video
Pokud doteďka neplavete, je čas vylepšit bow rudder o protažení do normálního záběru, a kdybyste ještě pořád náhodou nebyli ve vodě, přidejte si ten samý záběr přes ruku (cross bow rudder). Teď už nejste ve vodě jen proto, že neaplikujete dostatečný náklon.
A abychom neopustili poučné prvky symposia, v anglicky mluvících zemích a na divoké vodě se přibližně tomuto zázračnému způsobu zatáčení říká Duffek stroke, po legendě československého pádlování Miloslavu Duffkovi, který jej vymyslel, ale pak s ním raději nevyhrál, aby mohl emigrovat. Dál už prosím tento článek nečtěte a přesměrujte se rovnou na vrcholně zajímavý rozhovor s ním v Hydromagazínu.
Kleopatřina Jehla
foto Dušan Festa
Ruka boží
Ruka boží je můj nejoblíbenější způsob záchrany. Používá se v případě, kdy vidíte kajak, který je dnem vzhůru a nic se okolo něj neděje. Tedy za předpokladu, že v něm stále ještě někdo sedí. Ačkoliv někteří jedinci zmanipulovaní nadbytkem kurzů na ostrovech se pokoušeli zachránit i prázdné samovolně plovoucí kajaky, jejichž posádky lapaly po dechu na břehu.
Ruka boží tedy zachraňuje především oběti v bezvědomí, nebo takové, které do něj brzo upadnou, protože nemohou opustit kajak. Po přiblížení se ke kajaku si musíme uvědomit, že na zachraňovaný kajak můžeme úplně vylehnout, aniž bychom se cvakli. Rukou se natáhneme přes kajak a uchopíme ho za kraj, za kokpit, nebo za cokoliv jiného, táhneme nahoru, zatímco druhou rukou tlačíme na hranu kajaku, kterou máme u sebe. Ve chvíli, kdy se nám podaří otočit kajak tak, že máme pádlera na dosah, můžeme už tahat úplně za všechno, i když rozumnější než tělesné součástky asi budou například pásky od vesty nebo bunda.
Náčelník si uvolňuje ruce, aby mohl předvést ruku boží. Foto Broněk Tobola
Na ruku boží se ihned s nadšením vrhl náš dámský tým, a došly jsme k tomu, že důležitý je trik s podtlačením té strany kajaku, kterou máme u sebe a také, že je dobré držet od sebe oba kajaky trochu dál, abychom měly kam otáčet. Vypilování postupu bylo nutné, dodnes s hořkostí vzpomínám na svého původně hluboce věřící kolegu, který mi vždy, když se užuž chtěl nadechnout,upadl zpátky do vody, a poté mi sdělill, že při mých záchranách přestal věřit v boha.
Jak na kiviak
Odpoledne bylo vcelku plodné, do vody a k nacvičování záchran se odvážilo takové množství lidí, že z toho až pádla praskala. Ti, kteří nezachraňovali se bavili tím, že vozili po zátoce mimina ve všech možných otvorech kajaků, budoucí matky vyvážely na vyjížďku své pupky, a metrokajakáři, kteří rozumí módním trendům, povlávali okolo na SUPech.
Rodina v akci na rodinné akci (foto Dušan Festa)
Výsledkem této idylické sešn bylo několik nesimulovaných simulací úpalu, těžkého podchlazení, zánětu středního ucha a možná i utopení. Není divu, že v tomto stavu jsme na večírku u servírek, které ani dnes neservírovaly, stěží předstírali, že se bavíme. Došlo na promítání několika kajakářských zážitků a jednoho filmu o tom jak narvat harpunu do narvala. Trochu nás probral návod na eskymáckou lahůdku kiviak, recept si nemůžu nechat pro sebe:
- Suroviny: alky (min. 500 ks), tuleň (1), síť na dlouhé tyči, hora kamení . Čas přípravy: 1 zima
- Postup: Postavte se na útes a do sítě chytejte alky, které zrovna migrují kolem. Každé alce zlomte vaz a uložte si jí do pytle. Takto nalovte 500 alek (nebo alk).
- Všechny alky, tak jak jsou, napěchujte do vaku z kůže, kterou jste předtím stáhli z tuleně. Když je kůže plná, zavažte jí jako loďák. Skákáním po tomto pytli vytvořte vakuové balení alek. Zavírání ještě přetřete mohutnou vrstvou tuleního tuku.
- Na pytel nanoste hromadu kamení, vytvořte takovou menší Vrbatovu mohylu a odeberte se na několik měsíců hybernovat.
- Až se budete z jara ženit nebo vdávat, sezvěte celou vesnici, společně zrušte mohylu a rozbalte pytel. Že jsou alky už hotové, poznáte podle libé vůně fermentovaných ptačích těl. Z alek sundavejte pouze peří, vše ostatní konuzumujte za pomoci rukou a zubů.
Obhlížení útesů vhodných pro lov alek (foto Markéta Syllová)
Dlouho jsme obíhali Cornštejn se sítěmi na tyčích, nakonec jsme ale museli přípravu kiviaku odložit na další ročník sympozia a to zejména kvůli naprostému nedostatku alek v lokalitě. Tato činnost nás natolik vyčerpala, že většina se šla věnovat hybernaci už kolem půlnoci, holt časy se mění.
Nezvaný host
Zodpovědní seakayakáři chodí spát čím dál tím dřív, zato ale vstávají čím dál tím později. Po desáté hodině už jsme s největším odporem, jasně se zračícím ve tváři některých účastnic, usedali do kajaků. Barevná plavidla se rozjela všemi směry objevovat krásy skrytých zákoutí Vranovské přehrady. Náš malý výlet se proměnil v dámskou jízdu, poté, co nás opustila Helenka s Honzou, který zrovna teď nemá pádlovací život. Bohužel za prvním rohem položila Evička neuváženě otázku „A co chlapi?“, což vedlo k tomu, že už jsme se téměř nehly z místa. Kdyby nás nevzali do vleku dva vikingové, kteří zrovna projížděli kolem, nejspíš bychom tam soulodily dodnes.
Po návratu do kempu jsme se dozvěděli o největším zklamání celého sympozia – nic se nestalo. Ještě jsme to protahovali, došli jsme si na oběd, poplánovali, dlouze se loučili, ale ani přesto Silva neporodila. Celý symposion se tak holt bude muset obejít bez nezvaného hosta, který má oživit jeho epický děj a dát tématu nový rozměr.
Tahle žena za to může (foto Dušan Festa)
Nevím jak symposion, ale letošní sympozium bylo veskrze příjemnou záležitostí, děkujeme organizátorům, vysvětlovačům, promítačům i oblíbeným servírkám a těšíme se zase za rok, sítě a tulení kůže s sebou!
Tak čau a zase příště… (foto Jarda Kopelent)
Diskuse uzavřena.