Tažení mořského kajaku (Sea Kayak Towing)

Tažení patří mezi tzv. „záchrany.“ A stejně jako u ostatních záchran, musíte co nejlépe odhadnout vzniklou situaci a stanovit plán akce. Do rozhodování byste měli zahrnout odpovědi alespoň na tyto otázky:

1. Je postižený v nebezpečí?
2. Jaké jsou podmínky (povětrnost, viditelnost…)?
3. Jaké vybavení pro záchranu máte?
4. Kolik lidí se na záchraně může podílet?
5. Jak daleko potřebujete postiženého dostat?
6. Dokáže postižený plout, aniž by se s lodí převrátil?

Zvláště poslední otázka je kritická! Je to jeden z důvodů, které mluví pro plavbu ve skupince tří a více kajakářů. Pokud jedete jen vy a postižený, jak ho zvednete bez pomoci z vody? Kdo pak bude táhnout? Pak se ocitnete ve velmi těžké situaci a musíte se spolehnout na pomoc zvenčí. A pokud jste ve skupině, tak při tažení postiženého nezapomínejte na ostatní.

Vybavení

Pro tažení pochopitelně potřebujete vybavení. Základem je tažná šňůra (tow line) a nůž. Protože nelze s jistotou říct, který typ tažné šňůry je nejlepší, uvádíme čtyři základní způsoby upevnění šňůry:

1. u pasu
2. v batohu přes ramena
3. v záchranné vestě
4. na palubě kajaku

Každý systém má pochopitelně své výhody i nevýhody.

Upevnění šňůry k pasu je zřejmě nejoblíbenější. Nabízí jej mnoho firem v mnoha variantách a úpravách. Společné mají: sponu umožňující snadné uvolnění a 10 – 15 m dlouhou šňůru s karabinou na jednom nebo obou koncích. Nevýhodou je, že se do šňůry můžete zamotat a pak je uvolnění komplikované tím, že se vám šňůra dostane pod vestu nebo oblečení. Proto je dobré mít karabinu na obou koncích šňůry a ve vestě vozit nůž. Další nevýhodou je, že je šňůra nízko a má tendenci zachytávat se o předměty na palubě a vybavení lodě (kormidlo.) Na druhou stranu taška, ve které je šnůra uložena, bývá dostatečně veliká, takže ji lze velmi snadno uložit zpět.

Největší výběr tažných systémů nabízí firma Salamander. Do lehčích podmínek postačuje jejich „Sea Tow“, což je kompaktní řešení za rozumnou cenu (V době překladu se mi tento konkrétní výrobek nepodařilo najít. Pozn. překl.) Firma Salamander ve spolupráci s Atlantic Kayak Tours vyvinula mezi lety 1996 až 1998 pokročilé řešení Sea Tow Pro, vhodné do těžkých podmínek na otevřené moře. Hlavní výhodou tohoto řešení je osazení dvou tažných šňůr, které mají jednak každá jinou barvu, ale hlavně i délku. Krátká měří 4,5 m, dlouhá má 13,5 m.

Výhodou je, že každou můžete s úspěchem použít v jiné situaci. Krátkou šňůru potřebujete, když někoho táhnete na krátkou vzdálenost, či chcete přivázat uvolněný materiál po převrácení a opuštění lodě. Tento výrobek má mnoho dalších předností: nejkvalitnější karabiny na trhu, které jsou z vysoce odolného nerezu, kulička na pásku pro rychlé uvolnění, stavitelné kroužky ve tvaru písmene D pro připevnění karabin v přední části pásu a gumový pásek u víčka. (Zřejmě se jedná o Salamander Keel Hauler Pro, který v době překladu stojí zhruba 90 USD. Viz http://www.atlantickayaktours.com/Pages/Retail/Safety/Keel-Hauler-Pro.shtml Pozn. překl.) Všechny výrobky firmy Salamander jsou vysoké kvality.

V počátcích se na seakajacích používaly i tažné systémy, u kterých bylo lano upevněno v jakémsi batohu přes ramena kajakáře. Byly malé a tak se vešly i do vesty, byly velmi levné a tažné lano bylo dost vysoko, takže se nezachytávalo o palubu. Také se snadno předaly jinému kajakáři, pokud byl uživatel unavený. Nebyla ale žádná možnost jak šňůru rychle uvolnit – musela se sundavat přes hlavu, což je v těžkých podmínkách hodně nebezpečné. Proto se nyní tento způsob využívá spíše jako záložní, např. pro vedoucí skupin (Pozor, v další části textu nedoporučuje autor, aby tažení prováděl vedoucí skupiny. Pozn. překl.)

Při tažení na dlouhé šňůře je navíc třeba občas se vystřídat a podat šňůru přes hlavu jiné osobě. Pokud je jediná tažná šňůra připevněná k batohu, zůstanete v tom momentě bez ní, což je nepřijatelné. Pokud je to jen váš záložní systém, pak je vše v pořádku. Další nevýhodou je, že toto řešení zatěžuje mnohem víc kajakáře než ostatní systémy a někteří lidé si stěžují, že se jim zařezává do ramen. Tato souprava se již neprodává, ale lze ji snadno vyrobit ze starého batohu a 12 m dlouhého provazu s karabinou na konci. Konec se smyčkou udělejte tak dlouhý, aby jste na něj snadno dosáhli.

V poslední době jsou vidět také záchranné vesty s vestavěnou tažnou šňůrou. Původně byly určeny pro použití na divoké vodě, tam ovšem vystačíte s krátkou šňůrou. Výhodou v tomto případě je, že máte šňůru vždycky po ruce a že se z ní snadno v případě potřeby uvolníte zatažením za lanko v přední části. Navíc bývá šňůra ukotvena o něco výš, takže se tolik nezachytává o materiál na palubě a kormidlo. Kokatat a (viz obr. 1) a Lotus mají vesty pro obě kategorie (divoká voda i seakajak). Většina těchto výrobků je navíc pobřežní záchrannou službou schválena jako „Typ 5,“ tedy pro zvláštní určení. V katalogu firmy Kokatat se můžete dočíst:

„Vesta ProFIT pro speciální užívání, je vytvořena pro lidi speciálně trénované certifikovanými trenéry pro záchranu v těžkých podmínkách. Doporučujeme vám, abyste požádali svého prodejce o zajištění výcviku záchranných technik, ještě než si objednáte jakékoli záchranářské vybavení.“

Pamatujte na to, že tažení může být nebezpečné! Musíte trénovat v různých podmínkách. Musíte bez obtíží zvládat převrácení a následné uvolnění z tažné šňůry ještě pod vodou. Pokud někoho táhnete, musíte mít vždy po ruce nůž, abyste se mohli od šňůry odříznout, pokud se zamotá. 

Tažné systémy namontované na palubě jsou velmi populární v Británii a začínají se prosazovat i v USA. Jsou většinou osazeny klemou, která umožňuje rychlé uvolnění, okem pro vedení lana, pytlíkem se šňůrou a karabinou (viz obr. 2) Je to bezpečný systém, protože nezatěžuje kajakáře a navíc k němu není ani připojen. Nevýhodou je, že je spojen s lodí a pokud ji vyměníte, není dostupný. Je uložen nízko a tak trpí tím, že se může zachytávat o kormidlo a předměty na palubě, navíc se obtížně balí na vodě. Tyto systémy mají většinou delší šňůru (okolo 16 m) než ostatní systémy. Někteří výrobci kajaků je nabízejí osazené na loď přímo z výroby.

K připínání tažné šňůry na taženou loď používejte přednostně podélná lanka vedená po palubě lodi. Bývají pevnější a v lepším stavu než oka, která jsou určená pro přenášení lodě. (A to i na úplně nové lodi. Osobně vyzkoušeno při přenášení naložené Lookshi V. Pozn. překl.)

Tažení

Krátká tažení

Krátká tažení mají dvě kategorie. V prvním případě se použije krátká šňůra dlouhá tak, aby příď tažené lodě byla kousek za zádí lodě tažné. Druhý způsob se nazývá kontaktní a není k němu třeba žádné vybavení. Oba způsoby mají umožnit rychlé vytažení osoby z nebezpečí. Příkladem může být převrácení v plavebním kanále, kde potřebujete loď odtáhnout velmi rychle, což nejlépe umožňuje právě tažení „nakrátko.“

Obr. 3: Kontaktní tažení

Obr. 4 – Kontaktní tažení – resp. tlačení

Obr. 5 – Kontaktní tažení příď-záď

Všichni kajakáři by měli trénovat a znát kontaktní tažení. Je totiž obtížné provádět ho rovnou v krizové situaci bez předchozího nácviku. Nejdůležitější je snažit se udržet příď tažené lodi co nejblíže u boku tažné lodi.

Někteří vedoucí skupin vozí krátkou tažnou šňůru navázanou přímo na lodi. Používá se hlavně na přivázání ztraceného pádla nebo lodě. Tato šňůra je velmi krátká a má na konci malou karabinu. Může se hodit vždy, když vidíte někoho, kdo se převrátil a potřebuje sesbírat vybavení, které by mu mohlo uplavat. Také ji lze použít při kontaktním tažení pro přichycení přídě tažené lodi. Jen ji provléknete pod lanky na palubě a zase ji přichytíte na svoji loď.

Kontaktní tažení lze provádět dvěma způsoby: příď-příď, kdy míří obě lodě stejným směrem a příď-záď, kdy jsou lodě proti sobě otočené.

Celý manévr se provádí tak, že se lodě přiblíží k sobě a kajakář na tažené lodi má za úkol držet obě lodě u sebe, přičemž jeho loď je poněkud nakloněna. Toto naklonění není patrné z přiložených obrázků, ale v reálu je nutné. Dá se to lehce naučit, ale tato technika musí být opakovaně trénována. Pokud se lodě dostanou trochu od sebe, vlnění mezi nimi působí tak, že se lodě začnou od sebe vzdalovat. Je tedy třeba co nejdřív obnovit výchozí pozici. Různé lodě reagují při tomto tažení různými způsoby, proto zkoušejte tento způsob v kombinacích odlišných konstrukcí lodí.

Dlouhá tažení

Dlouhá tažení jsou namáhavá, zároveň jsou ale skvělá jako trénink. Velmi důležité je, aby šňůra měla správnou délku. Na klidné vodě stačí 6 m, ve středně těžkých podmínkách 12 m a v nejtěžších i přes 15 m. Je poměrně jednoduché šňůru zkracovat, ale prodloužit téměř nejde. Důvodem pro použití dlouhé šňůry je, že se potřebujete vyhnout tomu, aby do vás tažená loď najížděla při sjíždění vln. Ovšem dlouhá šňůra brzdí a ztěžuje tažení, proto se v klidných podmínkách zkracuje.

Základem dlouhého tažení je správné pádlování. Musíte si tažení přivyknout a „najet“ na určitou rutinu. Mnoho kajakářů si myslí, že jsou na hraně svých možností, ale když překonají úvodní krizi, tak jsou schopni táhnout loď mnohem dál, než čekali. Najděte si tempo, které můžete udržet po dobu mnoha hodin. Dobrá rotace těla a používání nohou (které byste měli dělat vždy), jsou při tažení důležitější, než obvykle.

„I“ tažení

 
Obr. 6 – „I“ tažení

Dvojité „I“ tažení

Pokud potřebujete táhnout loď na delší vzdálenost, či jste v horších podmínkách, použijte dvojité „I“ (viz obr. 7), nebo „Y“ (viz obr. 8, 9). Dvojité „I“ funguje obvykle lépe než „Y“, protože při „Y“ způsobu má občas příď tažené lodi tendenci měnit směr od zádě jedné tažné lodi k druhé. Pokud používáte „I“, měl by silnější kajakář být na přední pozici (je-li to možné). Problémem je, že prostřední loď musí celou dobu táhnout.

Obr. 7 – Dvojité „I“ tažení


Obr. 8 – „Y“ se stabilizací

Obr. 9 – „Y“ bez stabilizace

„Y“ tažení

 „W“ tažení

„W“ způsob (viz obr. 10) bývá většinou uváděn ve všech publikacích a článcích o tažení, ale podle našeho názoru nefunguje. Je v něm zahrnuto příliš mnoho lodí, které musí plout stejnou rychlostí a blízko sebe. Také je zapotřebí mnoha tažných šňůr. Na obrázku to sice vypadá dobře, ale v praxi to nefunguje.

Obr. 10 – „W“ tažení

Tažení pro zastavení splouvání

 

Obr. 11 – Tažení pro zastavení splouvání

Stabilizování postiženého

Přistávání s tažnou šňůrou

Přistávání s taženou lodí je velmi obtížné a může být nebezpečné pro obě lodě. Pokud mají vlny přes metr, je takové přistání prakticky nemožné. Ale většinou lze nalézt i místo s menšími vlnami. Pokud musíte přistát v opravdu těžkých podmínkách, může být bezpečnější loď opustit a doplavat (No nevím, nevím. Pozn. překl.) Pokud to není možné, zkuste vytvořit vodní kotvu (Třeba vypuštěním dlouhého lana za záď zadní lodě. Pozn. překl.)

Jelikož vodní kotvu většina kajakářů nevozí, můžete se pokusit připnout taženou loď za záď a „vypustit“ ji před sebou (viz také obr. 11) . Osoba v zadní lodi má za úkol obě lodě brzdit. Jakmile začnou lodě surfovat, ta zadní pádluje proti směru jízdy. Ovšem osoba v zadní lodi musí být velmi zkušená, protože se jistě nebudete chtít během tohoto manévru převrátit. Tažná šňůra by měla být co nejdelší, aby obě lodě nesurfovaly na vlně ve stejnou chvíli. Při této záchraně dochází k velkému zatěžování osob a materiálu. Někdy je lepší před závěrečným surfem obě lodě rozpojit a nechat obě přistát, jak nejlépe dovedou.

Před přistáním si stanovte plán následných akcí pro všechny osoby ve skupině. Jedna osoba by měla jet před skupinou a vyhledat nejbezpečnější místo pro přistání. Jakmile přistane, musí signalizovat skupině, zda má přistávat pomalu nebo pádlovat rychle. Jakmile skupina přistane, má tato osoba za úkol chytit a vytáhnout zachraňovanou loď. Pokud jde o dlouhé tažení, můžete dopředu vyslat více osob. Ty pak mohou obstarávat pomoc a připravit místo pro uložení postiženého po doplutí (stan, bivak). Pokud máte VHF vysílačky, měl by někdo z této skupiny komunikovat se zbytkem na moři.     

Závěrečné úvahy