Nejkrásnější loď na světě, alespoň jak já to vidím, je Black Pearl od Björna Thomassona ze Švédska. Často si Björnovy webové stránky prohlížím, a protože Björn patří k vyznavačům tradičního pádlování, najdete na nich i pěkný přehled týkající se techniky pádlování.

Nedalo mi to a od Björna jsem získal svolení k překladu anglicky psané části.Tedy, ne že by mi nedal svolení přeložit i tu část, která je ve švédštině, ale tam se bohužel nechytám.

Björne – díky za povolení k překladu a publikaci!

Na úvod ještě malá poznámka k terminologii – aby bylo jasno, tak sousloví „tradiční pádlování“ používám pro pádlování grónským pádlem. No a všechna ta wing-pádla, europádla a další, která nejsou grónská, budu v tomto překladu označovat jako „běžná pádla“. Tím je nijak nehodnotím, jen se snažím o názornost. Díky za pochopení.

Úvod

Tradiční pádlování je trochu jiný přístup k pádlování. Úzký list pádla totiž vyžaduje propracovanější techniku. Proto byste měli být skvělí kajakáři, abyste z grónského pádla dostali maximum. Laik, který bude pádlovat s běžným pádlem, může ztrácet spoustu energie turbulencí, vířením vody, prostě nesprávným záběrem a přesto nakonec do cíle většinou dojede. Může eskimovat, či vylehávat do boku s listem nesprávně natočeným vůči hladině a stejně nakonec loď zvedne. Když všechno selže, zachrání ho prostě velká plocha listu a odpor, který vyvolává. Přechod na úzký list tradičního pádla znamená, že si musíte být vědomi rozdílu mezi dobrým a špatným záběrem a také musíte mít sílu zlepšovat špatné návyky – čímž nakonec budete získávat spoustu důležitých zkušeností a to povede obloukem zpět k tomu, že se z vás stanou lepší kajakáři.

V praxi je technika tradičního pádlování méně agresivní, více promyšlená a méně únavná. List se pohybuje v ladném oválu bez zrychlování a zastavování, je poháněn rovnoměrně a bez škubání. Kajak je poháněn rotačním pohybem celé vrchní části trupu. Paže a předloktí se pohybují po kratších drahách a hlavně nejsou zvedány tak vysoko – tím pádem zůstává kajakáři po desetitisících záběrů, na konci jeho běžného dne, zachováno větší množství energie. Tradiční pádlování není sérií naučených záběrů a manévrů, ale je to nepřetržitý plynulý pohyb a míchání rozdílných záběrů probíhá téměř bez povšimnutí a podvědomě.

Víceúčelový nástroj

Grónské pádlo je pravý opak high-tech nářadí, směle jej můžeme označovat jako „low-tech“ vybavení. A je to nástroj spíše univerzální, než jednoúčelový. Má velmi malý odpor vůči větru i vodě, je stále správně natočené vůči záběru, má ideální délku a přizpůsobuje se všem možným technikám a manévrům. Ale stejně jako u běžného pádla, se musí začátečník připravit na učení nového přístupu a napoprvé mu bude grónské pádlo připadat velmi neefektivní. Pokud nejste otevřeni učení a novým návykům, nic moc od grónského pádla nezískáte.

Je ale zajímavé, že tradiční technika je běžnému pádlování poměrně podobná. Takže můžete začít i tím, že si vyslechnete rady od úspěšných závodníků, nejlépe štrekařů. Pokud jejich techniku budete přizpůsobovat grónskému pádlu, tak dejte ruce o něco níže, používejte méně agresivní záběry a o kousek prodlužte vedení pádla vodou. Pokud máte nízkou palubu, tak přidejte ještě tlak koleny do paluby.

Začátečníci s touto technikou obvykle nemívají problémy – je to v podstatě jednoduché a přirozené. Ovšem ti, kdo s běžnými pádly umějí zacházet, se musejí nejprve odnaučit vypracovanou a sofistikovanou techniku, s těmito pádly spojenou.

Jak na to

Tenhle článek popisuje, jak chápu techniku pádlování s grónským pádlem já. Moje zkušenosti jsou založeny na textech Johna Heathe, Grega Stamera, Kampe Absalonsena a mnohých dalších, pozorování videí Maligiaqa Padilly a – samozřejmě na mnoha letech zkoušení a zlepšování.

Užší úchop

Úchop grónského pádla se volí zhruba na šířku ramen – je tedy výrazně užší, než u běžných pádel. Pokud držíte pádlo správně, pak máte ukazovák a palec na dříku pádla, zatímco zbylé čtyři prsty již leží na listu a kontrolují jeho hranu.

Uvolněné dlaně

Grónské pádlo se drží poměrně volně. Samo si najde dráhu vodou, podobně jako křídlo vzduchem a nepotřebuje vedení silou. Horní ruka tlačí pádlo bříšky prstů, nikoli kořenem palce.

Ruka, která je níž, táhne za pádlo konečky prstů, aniž by byla dlaň sevřená. Obě ruce se drží tak, že je pádlo vedeno rovnoběžně s předloktím.

Nižší pozice pádla

Ve skutečnosti není grónské pádlo níž, než jsou pádla běžná, ale protože ruce jsou blíž k sobě, nedostanou se paže při záběru tak vysoko. S tím ještě souvisí geometrie záběru, kdy při běžném turistickém pádlování zabíráte v nízké, téměř vodorovné křivce s předloktím poblíž trupu. Ovšem pokud potřebujete hodně zrychlit, vedete záběr s pádlem téměř svislým.

Obecně mívá žerď sklon zhruba 45°, což by mělo znamenat, že horní ruka není výš, než ramena. Při pohledu od zádě to vypadá, jakoby si kajakář zlehka pinkal s míčem, který je někde před lemem kokpitu.

Geometrie záběru

Aktivní záběr je zhruba stejně dlouhý, jako u běžného pádla, ale je posunutý lehce směrem dozadu. Pádlo se noří do vody tak daleko u přídě, jako u běžného pádla, ale list se před záběrem nechává potopit. Pokud byste zabrali příliš brzy, sklouzne vám, stlačí vzduch a ztratíte nad ním kontrolu, což se projeví zavířením vody u špičky pádla.

Pokud je záběr správně proveden, pak se list potopí úplně potichu a cítíte, že je „pevně zasunuté“ do vody.

List vytahujte z vody ve chvíli, kdy máte ruku u boku – to je rozdíl, od běžného pádla, které by se z vody mělo vytahovat ve chvíli, kdy máte u boku list pádla.

Naklonění listu

List se drží nakloněný směrem dopředu (horní hrana listu je o pár centimetrů víc vepředu, než spodní hrana). Tím se snižuje případné kývání listu (vibrace), zlepšuje se jeho vedení vodou a list se ve vodě snáze a jistěji pohybuje nahoru a dolů. Pokud list nakloníte správně, nevydává pádlo žádné zvuky a máte dojem, že pádlo ve vodě létá.

Nakloněné pádlo se ponoří rychle, i když ze začátku se budete cítit, jako kdyby vás pádlo převracelo. Po velmi krátké době tento překlápěcí efekt vymizí – trup rotuje kolem svislé osy umístěné před hrudníkem, čímž se tahle síla vyrovnává.

Na konci záběru, pokud zabíráte uvolněně, je list vytlačen z vody rychlostí lodě a hned je připraven k dalšímu záběru.

Pádlování tělem

Motorika záběru vychází především z rotace trupem (v oblasti pasu), zatímco ruce pohybují pádlem vertikálně. Paže jsou drženy poblíž trupu a pohyby nejsou příliš energické. Vhodný popis je „pádlování v krabici“ (tzn. pádlujete tak, jako byste v rukou drželi velkou krabici – obě paže stále stejně napnuté).

Zapomeňte na velké pohyby, které jsou spojovány s běžným pádlem. Těmi si nepomůžete k ničemu, kromě únavy. Všimněte si, že i u běžných pádel se někdy přechází k „nízkému pádlování“ a jejich uživatelé se více soustředí na pádlování trupem.

Podívejte se na záchrannou vestu – pohybuje se lehce ze strany na stranu? Pokud ano, jste pravděpodobně na dobré cestě.

Natažené ruce

Během záběru držte ruce víceméně stále natažené – při ponoření listu pod vodu co nejdále k přídi, během celého záběru, kvůli přenosu energie z těla do rukou, protože záběr není nikdy veden z rukou, ale vychází z rotace těla. Nechte během záběru list pádla sledovat příďovou vlnu. Pádlo vytahujte z vody v okamžiku, kdy potřebujete ruce ohnout – nikdy dřív, než dosáhnete v předloktích úhel 120°.

Nohy a kolena

Pokud pádlujete běžným pádlem, pak zabíráte nohama tak, že se opíráte o pedály. Sílu tedy vyvíjí chodidla. Pokud jedete na nízké tradiční lodi, s malým kokpitem, můžete využívat ještě jeden zdroj síly. Při tradičním pádlování se jeho účinnost zvyšuje zabíráním kolen proti palubě – něco jako když cvičíte lehy-sedy. Jde o významný zdroj energie.

Navíc v silném protivětru, když nalehnete na přední palubu, abyste snížili odpor větru, se pedály stávají neúčinnými. Pak jsou kolena jediným způsobem, jak získat pro pádlování potřebnou sílu.

Zvyšování frekvence a rychlosti

Na začátku pádlování frekvence záběrů roste, ale když se naučíte štíhlý list kvalitně ponořit, najdete ideální rytmus. Většinou je podobný tomu, jaký máte s běžným širokým pádlem.

Pak, abyste zvýšili rychlost, zvyšte frekvenci, nikoli délku záběru, či sílu přenášenou na pádlo.

Zpočátku vám bude činit potíže nezabírat větší silou, když potřebujete zrychlit, protože jsme všichni navyklí získávat rychlost výměnou za silnější záběr. Ale zkontrolujte si to s pomocí GPS – je to velmi malý přínos za hodně tvrdou práci. Ovšem drobné navýšení frekvence účinně navýší rychlost, bez větší námahy.

Těžce naložený kajak v silném protivětru je také vhodný kandidát na zvýšení frekvence – je to stejné, jako když jedete na kole do kopce a zařadíte pohodlnější převod. Zajímavé je, že těžce naložený kajak zrychlíte snadněji s grónským pádlem, než s pádlem běžným a tento rozdíl roste s nárůstem zátěže v kajaku.

Pádlování celým pádlem

Posouváním dlaní po pádle se v podstatě přizpůsobuje jeho délka potřebě zvýšení účinnosti. Grónské pádlo tam má vysoký stupeň variability. Tento „sliding  stroke“ (řekněme: přesouvací záběr) se dělá tak, že obě ruce uchopí žerď v polovině pádla. V okamžiku záběru pak jedna ruka sjede po pádle až k listu, k tomu, který je právě potápěn pod vodu. Tím pádem není třeba horní ruku tolik zvedat, na korekce kurzu lodě je vydáváno méně síly, přičemž se snižuje i odpor vzduchu. Posouvání rukou po pádle tedy není známkou začátečníka, jako je tomu třeba při eskimování, či otáčení lodě s běžnými pádly. Každý to tak dělá a co víc, grónské pádlo je k tomu určeno.

Tiché pádlování

Nejdůležitější rada je: pádlujte potichu. Tradiční styl je založen na efektivitě – snaze získat z každého záběru co nejvíc rychlosti a upluté vzdálenosti. Případné zvuky odebírají energii, která by měla být věnována pohybu lodě. Šetření energií znamená vyhýbat se tlačení vzduchu pod hladinu (cákáním a tvorbou turbulencí), vyhýbat se vynášení vody nad hladinu (hlasité cákání) a také vyhýbání se enormnímu tlaku na pádlo, který vede k jeho prokluzování ve vodě (tvorba turbulencí, projevující se škrábavému zvuku, který cítíte v pádle.)

Cvičte na klidné hladině a zaměřujte se na jednotlivé záběry. Zasuňte pádlo do vody, aniž by vydalo nějaký zvuk, zaberte potichu, ale silným záběrem a vytahujte list, aniž by za vámi cákala voda. Inuité dokonce po vytažení listu z vody milisekundu vyčkají, aby voda z listu odkápla, než list zvednou úplně.

Nakonec určitě najdete způsob, jak zabírat klidně, potichu, s patřičnou silou a pojedete působivou rychlostí, aniž byste se unavili. Japonci pro tento přístup mají vytvořen koncept „seijaku“ (tichá a klidná síla, bez přítomnosti hluku a vyrušování).

Celý článek najdete tady.