OVCE
Killer sheep nás sledují
Putin přímo proti ostrovu Tjörn opouštíme bleskově. Za dvě hodiny usilovného pádlování proti mírnému větru potkáváme Vítka, jak přivázaný k m
ajáku vykonává podivné pohyby rukou. Při bližším zkoumání zjišťujeme, že jde o první pokus vyndavání ryb z moře, zatím se bohužel omezuje jen na akvarijní rybičky. Velké množství ostrůvků rozhodně vegetací neoplývá, na své si přijdou především milovníci všech barev žuly. První kempsajt tak s obtížemi nacházíme pod metrovou vrstvou naplaveného dříví a tunou odpadků. Trochu nás znervózňuje pohled šestadvaceti krvelačných ovčích očí, které nepřetržitě sledují každý náš pohyb z nejvyššího bodu ostrova.
Při večerním rybolovu získal Brčko svou první indiánskou přezdívku Hloupý Sedlák, poté co při prvním nahození ulovil sebe, při druhém chaluhu a při třetím puntíkatou rybu velikosti větší než pánev. Během následného odlovu ryby jsem po rychlém prvosjezdu žulové plotny skončila po krk v moři. U ohně nastává čas šesti monologů, z čehož některé jsou ve španělštině (MarkétaF), některé výhradně o krávě (jaké krávě?), a některé o tom, že kam nemůže lékař, tam musí jelení lůj. Hned první večer tak zjišťujeme, že letos nám žádné nedorozumění nehrozí, jelikož se ve všem zcela míjíme.
Muž mnoha indiánských jmen pózuje s úlovkem
KRÁVY
“Já ho štípnul do bradavky krabem”
Tak praví můj deník. Nevím už, kdo koho a jakým druhem kraba. Jasné ale je, že dnes se nudit nebudem. Moře se příjemně čeří, my křižujeme mezi žulovými ostrůvky, poloostrůvky a čtvrtostrůvky. Vítek se rozhodl pořídit první historickou samospoušť GK na vodě:
Po půlhodinovém popojíždění o půl metru vpřed a vzad máme spoustu fotek jeho zad. V kanálu Kyrkesund, kudy projíždí veškerá motorová i plachetní doprava brzdíme na obědvačku, kochačku, a jak se brzy ukáže i drbačku. V první lekci drbání břicha se dovídáme, že začínat se má uprostřed břicha, kde je potřeba přitlačit a drbat směrem ven. Následovat prý bude ohňostroj jisker. Od té doby, co se Pinďa drbe na břiše, má prý 100% zdravá záda. Drbat se lze svépomocí, ale můžou se drbat navzájem i členové GK. V nouzi je dovoleno i drbání člena nečlenem a opačně. Jedinou stinnou stránkou věci jsou vedlejší účinky, mezi které patří např. těhotenství (0,5%).
Drbání, drbání....
Cestou Kyrkesundem se učíme spoustu nových námořních pojmů jako např. stará držka nebo
kozí prdy. Poté dochází na rozdělování jmen Rychlých šípů. Vlastník červené lodi stává se Červenáčkem, další je Dlouhé Bidlo. Vítek je Rozdělovací třída. Brčko si podává návrh na Žlutý špendlík, s tím, že by měl konečně do čeho píchnout. O své druhé indiánské jméno na této výpravě přijde ovšem velmi záhy, když ho sám nahrazuje výmluvnějším “Kuk Šuk” nebo taky “Šuk Kuk” (pořadí událostí je prý volitelné).
Moc ráda bych zveřejnila něco intelektuálně náročnějšího, koroze mozkových závitů všech členů už je ale bohužel nevratná. Odjíždíme raději vstříc větru vanoucímu z otevřeného moře. Ten způsobuje hlasité pleskání vln o přídě a zamezuje tak dalším ústním výlevům. Konečně moře. Lehká panika se pozná tak, že Evička už asi půl hodiny nekonzumuje alkohol. MarkétaF projevuje nadšení ze své nové modré Elohy. Eloha se jmenuje Vávra a první testovací jízda ve vlnách se MarkétěF líbí natolik, že chce Vávru líbat na příď. Za jízdy se to ovšem ukazuje jako prakticky neproveditelné.
Po mořském exkurzu míříme zpět do zálivu a kolem osamělého ostrůvku Olaf k dalšímu majáku, který se ovšem nakonec projeví jako na bílo natřený sud na vršku ostrova. Poblíž spatříme mezi všudypřítomnou žulou takzvanou Ideální Loučku. Dnešní ostrov obsahuje kromě naší posádky ještě opuštěný přístřešek Robinsonův a krávy v počtu blíže neurčeném. Zato rozhodně neobsahuje ryby, jak zjišťuje část výpravy po několika hodinách marných pokusů. Při návratu z velrybářské výpravy spatřujeme v našem tábořišti tři postavy, kterak se mátožně opírají o široké hole. Občas některá z mátoh podnikne pár vrávoravých kroků, načež máchne holí do vzduchu a poté začne radostně skákat, rozhazovat rukama a vesele juchat. Seznamte se s novým elitním sportem zvaným GKolf. Nezbytnou pomůckou pro pochopení pravidel tohoto sportu je láhev vodky lesní plody.
 |  |
Následky golfového turnaje se bohužel projevily při večírku, který byl dnes slabý a točil se kolem jediného tématu:
Desatero ideální švédky. Ta je:
- mladá
- inteligentní a sečtělá
- hodná
- skromná (Brčko je učitel)
- vaří
- pere
- nežehlí (to dělá Brčko sám)
- vegetariánka (Brčko je učitel)
- nemá ve jméně „R“
- nenosí fialovou
Ale jinak je Brčko skromný chlapec a žádné další požadavky si neklade. Kdo hledá ten najde.
TY KRABI
Poledne. Dopršelo. Síla větru roste úměrně s počtem věcí sbalených do kajaků. Tuto skutečnost ověřuje experimentálně Vítek, nájezdem do vlny, kde se jeho Šaron staví nejdříve na zadní a záhy na přední. Majitel vyplouvá se zvednutým palcem a křečí v úsměvu. Vypadá to na den zážitkové pedagogiky.
 |  |  |
Tímto poučným zážitkem se celá výprava ocitla v lehčím šoku, v nejbližší zátoce jsme proto požili. Brčko vylil z kajaku medúzy, které neprošly pumpou, vyždímal spacák a vydali jsme se vstříc dalšímu překvapení dne. Hned za cípem ostrova vjíždíme do pole jachtařského závodu kolem Tjörnu. Jachty všech velikostí, plachty a pestrobarevné spinakry kam oko dohlédne.
Abychom Tjörn objeli, nevyhneme se úseku mezi pevninou a ostrovem, který připomíná smradlavý rybník. Listy pádel víří bahno, k tomu ještě prší. Cestou přes Migrénas na Hovniskas míjíme Standorum. Brčko, ačkoliv je věčně suchý, navrhuje schovat se pod mostem. Nezarazí ho ani, že most je traverza asi 30 cm nad mořem. Pod dalším mostem už je plno, schovávají se zde všichni krabi. Na ostrově Bock jsme k našemu znechucení nenašli místo ke spaní na boku ani na zádech. Další věcí, kterou jsme nenašli byla keška, ačkoliv nápověda byla velmi přesná “in behind front of the windmill”. Dnes proběhl vzapmatovávací večírek, kde Zdenda ve španělském překladu snil o tom, že Marie je k sežrání a Vítek to vše uzavřel sebevědomým prohlášením “Pojďte, zejtra budem celej den píchat.”
Tjörn Rundt 2012, kromě nás se zúčastní ještě asi 500 plachetnic
JELENI A MOUCHY
Ranní pádlování je plytké. Vítek drží sliby. Celý den pícháme. Evička si na to ještě cvičně nalije několik desítek litrů vody do kokpitu. Odpoledne je pokročilé, na tachometru 19 a až po překrosení velké zátoky stavíme na oběd. Trvá do půl páté. Podvečer je o něco méně plytký, po rybníkovém utrpení se moře zase otevírá, ostrovy jsou dál od sebe a mezi nimi alespoň náznak vlnek.
Míříme neomylně na ostrov, který má kopec. A na kopci má větrný mlýn. A pod kopcem jedinečné nejpěknější tábořiště. Ploché, travnaté, s ohništěm a panoramaty. Prostě nemá mouchy. Až na to, že jsou tu mouchy. A to v počtu neslučitelném s lidskou existencí. Mouchy jsou tu, protože si na ostrově někdo před stoletím odložil jeleny. Vzhledem k tomu, že útokům much lze zamezit jen neustálým pohybem, zdoláváme nepříjemně pozemských 356 metrů na kopec pod mlýnem a zužujeme slovní zásobu na dlouhé samohlásky, především ó a á. Ta panoramata! Zdenda cestou zpátky sbírá množství hub, které prohlašuje za masáky. MarkétaF si Zdendu s houbami fotí, pro případ následné hospitalizace.
Večerní vaření ruší opět Zdenda, který co chvíli vbíhá do kempu s výrazem hlubokého transu a za válečného pokřiku před sebou mává prutem s napíchnutou rybou. Kuchám, Evička krájí citrony, Vítek nestíhá točit kořenkou. Škoda, že se poslední večírek musí obejít bez alkoholu, který už nám došel, tedy až na lahev vodky, lahev a kus rumu a posledních pěti piv. MarkétaF se zasekává u pátého chodu večeře, kterým jsou pečené plněné brambory. Přestala mluvit, což jí vydrželo až do chvíle, kdy nám řekla dobrou noc. Po rybách v alobalu (protože máme rádi něco v něčem) už alkohol skutečně došel, což mi nebrání v pokřiku “dejte mi líh, já se vymažu”. Poslední večer uzavírá Zdendovo poučení o tom, co máme dělat s rosou (srát na ní), načež se odplazíme ustlat si někde po okolí.
TULENI
Ráno počkáme, až Vítek, který se řídil Zdendovo přikázáním, vyždímá spacák. Posbíráme rybí kostry a lahve v okolí cikánského ležení a posmutněle vše naposledy nakládáme. Zjišťujeme, že (kromě Brčka, který je pořád v suchu) trpíme zřejmě nakažlivou kožní chorobou, kdy vše na co sáhneme se nám zdá vlhké. Od čtvrté hodiny ranní slyším pravidelné vzdálené hřmění.
 |  |
Po obeplutí prvního rohu už není vzdálené. Je vydán rozkaz “bundy nasadit”. Mračno coby grónským pádlem dohodil, blesky lítají za nejbližším ostrovem a Evičky největším problémem je, že bude pod bundou smrdět. Pohyb posádky vpřed je téměř neznatelný. Na každém nevhodném místě se chystám samovolně opustit moře, tento nápad se mnou ovšem nikdo nesdílí. Bořím tedy oči do šprajdy a asi dvakrát za minutu hlásím “já žádný blesk neviděla”. Bouřka jde naštěstí bokem, ale slejvák nás nemine, vítr se zdvihá a ká-sestry pořád nikde. Že by se k nám Evička v bundě nechtěla přibližovat? Pravda je ovšem mnohem barvitější – holky mají svého tuleně a nechtějí ho s námi sdílet. Jim prý ukazoval nejrůznější části těla, na nás už jenom jednou kývnul hlavou a zmizel, čímž pár kilometrů před úplným obeplutím ostrova nasadil korunu Tjörn Porn výletu, neb co víc si na moři přát!
Nechutné pornofotografie pocházejí z obsáhlého archivu Zdendy, Vítka a mého. Za skvělé počasí děkujeme podpůrnému týmu Žandule.
Diskuse uzavřena.