O kousek níže na mapě, na zmíněných Lofotech jsme zapádlovali v roce 2008. Už tenkrát, při zpáteční cestě, se mi hlavou honilo, jestli se mi poštěstí ještě se do těchto končin Evropy s kajakem vrátit. Štreka je to nekonečná, téměř 3000 kilometrů v autě a na trajektu. To už je opravdu kus cesty, a ne každému se tohle nepohodlí chce podstoupit. Navíc do těchto končin už musí vyrazit jen skupina poměrně pružná, vyrovnaná a sehraná.
Uteklo pár let a poštěstilo se. Osazenstvo akce se na poslední chvíli malinko zamíchalo, a tak jsme nakonec vyrazili ve složení: Radim Sládek, Michal Pancíř, Vítek Pinďa Jindrle, který na poslední chvilku nechává doma manželku Páju a dvouměsíčního Lukáška a maže s námi. Zaplňuje tak místo Romana Vyšohlída, který musí měnit zaměstnání a nedostává se mu dovolené.
Během dní, které máme možnost na Vesterálách trávit, si užijeme naplno snad vše, co sever může nabídnout. Během několika dnů nám před očima proběhne letos již druhé jaro. Navštěvujeme krásná tábořiště – od bílých pláží, po opuštěné rybářské vesničky. Užíváme surfu na oceánských vlnách, bílých čepic, kličkování mezi skalami v příboji i výletu přes noc, kdy vítr ani nefoukne a my hltáme absolutní klid a samotu. Díky Vítkovi a jeho kontaktům navazujeme nové přátelství s místními mořskými kajakáři a otvírají se další možnosti. Pro mě byla tahle akce naprosto jedinečná a řadím ji na absolutní špičku, hned vedle Grónska 2010. Doufám, že se nebudu muset na další cestu na sever čtyři roky těšit 🙂
Fotek zde pověsím jen pár, jsou reakce, že by bylo dobré připravit promítání. Dáváme za pravdu, zima bude pro nás slanomilné živly dlouhá. Určitě bude lepší fotečky pustit někde u pivka a užít si večírek s povídáním. Termín zveřejníme určitě včas a na více webech.
Text: Standa Klokočník
Všechny fotky: Michal Pancíř a Radim Sládek
Diskuse uzavřena.